Tvoříme sborová společenství
Tam, kde se sejdou už jen dva nebo tři lidé ve jménu Ježíše Krista, on je uprostřed nich. Proto se církev už od nepaměti schází ke společným bohoslužbám, ale i společnému vzdělávání a zábavě. V evangelické církvi jsou zastoupeny všechny generace a každá se aktivně podílí na živém církevním společenství. Základní jednotkou Českobratrské církve evangelické je farní sbor, kterých má po celé České republice 251. Farní sbor spravuje staršovstvo, které tvoří na šest let volení starší – presbyteři. Nejvyšším shromážděním je sborové shromáždění, které se koná nejméně jednou ročně. Jsou na něj zváni všichni členové sboru. Statutárními orgány sboru jsou farář/farářka (příp. administrátor/administrátorka) a kurátor/kurátorka.
Bohoslužby
Bohoslužby jsou příležitostí, k níž se lidé pravidelně shromažďují na jednom místě, aby společně naslouchali zvěsti Božího slova, dali se jím oslovit a posílit ve víře a naději, a také aby společně Boha vzývali v modlitbách a zpěvech. Evangelické bohoslužby jsou otevřené všem křesťanům i nevěřícím. Bohoslužby nejčastěji vede člen církve (muž či žena), který byl k této službě pověřen (ordinován). Součástí je kázání na základě Písma, jehož oddíly se nahlas předčítají, modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Kristovy památky ve večeři Páně, vysluhované chlebem a vínem. Existují též bohoslužebná shromáždění, jejichž příležitostí je udělení křtu, požehnání manželství, pohřební rozloučení, vstup nového duchovního do služby aj. Konat se mohou v jakémkoli vhodném prostoru. Zpravidla je to kostel, modlitebna nebo sborový sál. Jejich výbava bývá v evangelickém prostředí prostá, často bez obrazů a soch, oltář je nahrazen stolem. Většinou však nechybí hudební nástroj k doprovázení společného zpěvu. Obvyklým dnem pro bohoslužby je neděle, den odkazující ke vzkříšení Ježíše Krista, či církevní svátek. Je však možné je konat i v jiné dny při různých příležitostech v přizpůsobené podobě. Rostoucí význam i oblibu mají bohoslužby ekumenické, k nimž se scházejí křesťané různých církví, aby dali výraz duchovnímu poutu, jež je spojuje.
