Společné prohlášení luteránů a katolíků

Synodní rada Českobratrské církve evangelické, jakožto členské církve Světového luterského svazu, vítá a vděčně přijímá společné prohlášení římských katolíků a luteránů z 31. října 2016. Vyzýváme místní sbory a farnosti, aby se jím nechaly inspirovat k setkáváním a tvořivé spolupráci.

V našem českém kontextu vidíme souvislost s ekumenickými rozhovory a bohoslužbou smíření z jubilejního husovského roku. Chceme v cestě vzájemného poznávání, vyznávání vin a sbližování našich církví pokračovat.

Text společného prohlášení:

 „Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ (Jan 15,4)

S vděčnými srdci

Tímto společným prohlášením vyjadřujeme radostné uznání Bohu za tento okamžik společné modlitby v katedrále v Lundu, kterou zahajujeme rok, v němž si připomeneme 500. výročí reformace. Padesát let stálého a plodného ekumenického dialogu mezi katolíky a luterány nám pomohlo překonat mnohé rozdíly a prohloubit vzájemné porozumění a důvěru. Zároveň jsme se znovu sblížili prostřednictvím společné služby bližnímu, často v situacích utrpení a pronásledování. Díky dialogu a sdílenému svědectví už si nejsme cizí. Naučili jsme se, že to, co nás sjednocuje, je větší než to, co nás rozděluje.

Od konfliktu ke společenství

Jsme hluboce vděční za duchovní a teologické dary obdržené skrze reformaci, zároveň vyznáváme a litujeme před Kristem skutečnosti, že luteráni a katolíci zranili viditelnou jednotu církve. Teologické rozdíly provázely předsudky a konflikty a náboženství bylo účelově využíváno k politickým cílům. Naše společná víra v Ježíše Krista a náš křest od nás vyžadují každodenní konverzi, kterou se zříkáme historických sporů a konfliktů, které ztěžují službu smíření. Minulost nelze změnit; způsob, jakým se k ní vztahujeme, však transformovat jde. Modlíme se za uzdravení našich ran a vzpomínek, které zatemňují pohled jedněch na druhé. Jednoznačně odmítáme každou minulou i současnou nenávist a násilí, zejména to, které je pácháno ve jménu náboženství. Dnes nasloucháme Božímu přikázání odložit stranou všechny konflikty. Uznáváme, že jsme osvobozeni milostí, abychom mířili ke společenství, ke kterému nás Bůh neustále volá.

Náš závazek společného svědectví

Spolu s tím, jak se vzdalujeme tíživým epizodám naší historie, se zavazujeme společně dosvědčovat milost Božího milosrdenství, zjeveného v ukřižovaném a vzkříšeném Kristu. Uvědomujeme si, že naše vzájemné vztahy mají dopad na naše svědectví evangeliu, zavazujeme se k dalšímu růstu ve společenství zakořeněném ve křtu, a snažíme se odstranit zbývající překážky, které nám brání v dosažení plné jednoty. Kristus si přeje, abychom byli jedno, aby svět mohl uvěřit (srov. Jan 17,23).

Mnozí naši členové touží po společném vysluhování eucharistie jako po konkrétním vyjádření plné jednoty. Rozumíme bolesti těch, kteří sdílejí celý svůj život, ale vykupující přítomnost Boha v eucharistické hostině sdílet nemohou. Jsme si vědomi své společné pastorační odpovědnosti vyjít vstříc duchovní žízni a hladu našeho lidu po jednotě v Kristu. Přejeme si, aby se tato rána v Kristově těle zahojila. To je cílem našich ekumenických snah, ve kterých si přejeme pokračovat také obnovením našeho závazku k teologickému dialogu.

Prosíme Boha, aby katolíci a luteráni dovedli společně dosvědčovat evangelium Ježíše Krista, zvali lidstvo k naslouchání a přijímání dobré zvěsti o vykupitelském božím díle. Prosíme Hospodina o inspiraci, povzbuzení a sílu, abychom mohli společně sloužit, bránit lidskou důstojnost a práva, zejména práva chudých, pracovat pro spravedlnost a odmítat všechny formy násilí. Bůh nás volá, abychom byli nablízku těm, kdo touží po důstojnosti, spravedlnosti, pokoji a smíření. Zejména dnes pozvedáme svoje hlasy, aby skončilo násilí a extremismus, kterými bylo postiženo tolik zemí a společenství, bezpočet bratří a sester v Kristu. Vybízíme luterány a katolíky, aby se společně zasazovali o to, aby cizinci byli vítáni, aby pomáhali těm, kdo byli nuceni uprchnout kvůli válce a pronásledování, a bránili práva uprchlíků a žadatelů o azyl.

Více než kdy dříve si uvědomujeme, že naše společná služba ve světě musí zahrnovat celé Boží stvoření, které trpí vykořisťováním a důsledky nenasytné chtivosti. Uznáváme právo budoucích generací těšit se z neumenšeného potenciálu a krásy světa, který je Božím dílem. Modlíme se za takovou proměnu srdcí a myslí, která by vedla k laskavé a odpovědné péči o stvoření.

Jedni v Kristu

Při této nadějné příležitosti vyjadřujeme svoji vděčnost bratřím a sestrám z různých světových křesťanských společenství a sdružení, kteří jsou zde přítomni a připojují se k naší modlitbě. Znovu se hlásíme k našemu závazku nahrazovat vzájemný konflikt společenstvím; činíme tak jako údy jednoho Kristova Těla, k němuž ve křtu náležíme. Zveme naše ekumenické druhy, aby nám naše závazky připomínali a povzbuzovali nás. Prosíme je, aby se za nás nadále modlili, šli s námi a podporovali nás, abychom závazky, které jsme dnes modlitbou vyjádřili, svým životem dosvědčovali.

Výzva katolíkům a luteránům celého světa

Povzbuzujeme všechny luterské i katolické farnosti a sbory k odvaze a kreativitě, radosti a naději v jejich závazku pokračovat v této velké pouti, která se před námi rozprostírá. Spíše než minulé konflikty ať nás boží dar vzájemné jednoty vede ke spolupráci a prohlubování naší solidarity. Vírou v Krista, společnými modlitbami, vzájemným nasloucháním a zakoušením Kristovy lásky ve vztazích se my, katolíci a luteráni, otevřeme moci Trojjediného Boha. Zakořeněni v Kristu, svědectvím o něm obnovme naše rozhodnutí být věrnými hlasateli nekonečné lásky Boží k celému lidstvu.

Předseda Světové luterské federace, Reverend Mounib Younan, a papež František, v luterské katedrále v Lundu, 31. října 2016.