KDO JSME  »  Historie  »  Česká reformace

Česká reformace

Slovem „Českobratrská“ ve svém názvu se církev odkazuje ke kořenům v české reformaci, která předcházela reformaci v Evropě. V jejích počátcích stáli Jan Hus či jeho žák Jeroným Pražský. Základem jejich učení a života se stala Bible. Poukazovali na mravní úpadek, ve kterém se církev na počátku 15. století nacházela. Vedli křesťany k tomu, aby se jejich víra projevovala v jejich životě v pravdě, lásce a poctivosti. Kritizovali prodej odpustků nebo křížové výpravy. Oba byli za své názory upáleni na kostnické hranici.

Po období husitských válek vznikla roku 1457 Jednota bratrská. Její zásluhou vznikla Bible kralická - první česká tištěná bible přeložená z původních jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny). Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 následoval v českých zemích zákaz existence všech církví kromě římskokatolické. Ze země byla proto nucena odejít řada osobností včetně Jana Amose Komenského, posledního biskupa Jednoty bratrské. 

13. října 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent, jímž poskytoval trpění dvěma evangelickým církvím, luterské a kalvínské. Až v roce 1861, po vydání Protestantského patentu, dosáhly evangelické sbory právního uznání a mohly tak mimo jiné stavět i kostely s věží. Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 bylo schváleno spojení církví v jedinou Českobratrskou církev evangelickou, vědomě navazující na českou reformaci.