Aktuality

Český Schindler obdržel Řád TGM

Evangelický farář Jan Jelínek (1912-2009) se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka.

O státním svátku prošlo médii jméno faráře Jana Jelínka (1912-2009 ), jenž se narodil v evangelické rodině pobělohorských exulantů v polském Zelově. V letech 1937-1944 byl kazatelem českého, reformovaného sboru na Volyni v obci Kupičov, tehdy na polském území. Zažil zde hrůzy spojené s okupací sovětskou (1939), poté německou (1941) i cílené vyvražďování polského obyvatelstva Ukrajinskou povstaleckou armádou (1943). Ve válečných letech, uprostřed konfliktů, posunech hranic, front a nezměrného násilí, zachránil Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou život několika desítkám lidí, často stojících ve válečné vřavě proti sobě. Šlo o Ukrajince, banderovce, Rusy, Poláky, židovské uprchlíky. Nejednou jim poskytli i ošetření. Na faře nárazově našlo azyl tolik lidí, že se tam nemohli vejít, a tak pomáhaly i další české rodiny. Židovským obyvatelům kovelského ghetta, ohrožen na životě, vozil farář potraviny, nikdy nebyl zajat. Zastřelení hrozilo jemu i jeho manželce, když na faře našli azyl lidé, různorodí, kteří se jinak nenáviděli i mezi sebou a jinde by sáhli druhým na život. Jelínkova manželka Anna, která uměla výborně německy, přesvědčila Němce, aby kontrolovali jen větší města a kupičovským poskytli zbraně na obranu před banderovci. Ti se skutečně museli bránit několika nájezdům. Farářovy přímluvy zachránily život např. německým zajatcům i ukrajinské dvojici, kteří se vydávali za Čechy. Manželé Jelínkovi posléze vstoupili do československé armády, kde sloužili jako zdravotníci. S armádou postupovali na východní frontě. V osvobozené vlasti Jelínek pracoval ve vojenské zahraniční službě. Pomáhal přesídlovat zelovské reemigranty a volyňské Čechy. Přispíval ve složité situaci také dřívějším občanům Sovětského svazu, kterým hrozilo věznění v gulagu. Vystavoval jim antidatované křestní listy s razítkem své dřívější kupičovské farnosti.

Ve vlasti Jelínek vstoupil opět do farářské služby v Kralovicích a Podbořanech (1952-1958). Koncem padesátých let mu věnovala zvýšenou pozornost StB, když odmítal své farníky agitovat pro vstup do JZD. Nakonec byl odsouzen na dva roky pro pobuřování (1958-1960). Poté pracoval deset let jako dělník. Po převratu mohl konečně svobodně působit kazatelsky ve své církvi. Farář Jelínek již v minulosti vojenská ocenění obdržel, také český válečný kříž. V roce 2007 mu bylo v jeho 95ti letech uděleno vysoké státní polské vyznamenání. Naše česká prezidentská kancelář tehdy návrh na Jelínkovo vyznamenání však odmítla. Avšak náčelník generálního štábu armády České republiky udělil 22. 7. 2008 evangelickému faráři Janu Jelínkovi, pplk.v.v., pamětní plaketu - Laudi Memorabilis - za neokázalé a nezištné hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů nejen v osudových chvílích druhé světové války, ale i v pohnutém poválečném období.

Pozoruhodné je farářovo vyjádření: "Pro mne je Bůh všecko, moje vlast a čest. Já se můžu před Pánem Bohem postavit, že jsem od žádného nic nechtěl, a kde jsem mohl pomoci, pomohl. A dovedl jsem si získat i nepřátele; někteří z nich, když přišli ke mně, odcházeli už jako přátelé." Zajímavá je také jeho odpověď na otázku, kdy se nejvíc bál. Řekl, že nejvíc se bál, aby nemusel zemřít v bolševickém vězení. Jan Jelínek je autorem knihy vzpomínek a zamyšlení, která se jmenuje Pouštěj chléb svůj po vodě; podle citátu z biblické knihy Kazatel: "Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej." Ne nadarmo jsou farář Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou přirovnáváni k pověstnému Oscaru Schindlerovi a jeho manželce Emilii. Rok před Jelínkovou smrtí natočila Česká televize zdařilý dokument s rozhovorem s ním i jeho manželkou. Bylo by šťastnou volbou, kdyby jej Česká televize znovu uvedla.

Před dvěma lety bylo Jelínkovo jméno začleněno na pamětních kamenech v „Zahradě spravedlivých“ ve varšavské čtvrti Muranow. A nyní Řádem Tomáše Garrigua Masaryka prezident ocenil in memoriam podplukovníka Jana Jelínka, faráře Českobratrské církve evangelické.

Text: Jan Kašper, psáno pro magazín Christnet.eu

Foto: J. Wiera Jelinek, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8703965

08.11.2019, 14:57