Aktuality

Zápisky z cest po Ukrajině II: Změny a kontrasty

Přinášíme pohled Davida Nečila, který spolu se synodním seniorem Danielem Ženatým a dalšími členy ČCE navštívil krajanské sbory na Ukrajině. Cestu vám zprostředkujeme postupně formou blogu.

(Předchozí část - Zápisky z cest po Ukrajině I.)

Ukrajina nás nepřivítala nijak vlídně, ale vcelku korektně, bez zbytečné úřední buzerace. Tříhodinová procedura na hranici je prý standardní. I tak to člověku nedá, aby si s vděčností nevzpomněl, jak profrčel hranice s Polskem, jak bez zastavení může jet do jakékoliv jiné země Evropské unie, a neuvědomil si, jak samozřejmě jsme se naučili žít v evropském prostoru a považovat ho za svůj. Ale nechám té propagandy.

Jak se změnila v mých očích od mé poslední návštěvy? Jaká je Ukrajina? Prosím, berte mou odpověď jako malý střípeček pozorovatele, který navíc vše vidí z pohodlí okénka rychle jedoucího automobilu.

Změnila se dost. Dvacet pět let je dlouhá doba. A mezitím napříč celou Ukrajinou vyrostly dlouhé čtyřproudé rychlostní silnice, po kterých dříve nebylo ani památky. Všude jsou moderní čerpací stanice. Objevilo se mnoho nových nebo krásně opravených domů. Všude jsou vidět známky evropského blahobytu. Příklad za všechny – elektromobil Tesla, který přistál u malé benzinky nedaleko Žitomiru a bez problémů si zde našel svůj nabíjecí stojan.

Změnila se málo. Protože uprostřed města se výstavní obchody a prosklené a naleštěné kancelářské budovy mísí se zanedbanými domy a paneláky, které vypadají jako by je nikdo desítky let neudržoval. Stačí sjet z moderní silnice a cesta je tak rozbitá, že si nic takového neumíme v Česku představit. Velkosklady evropských firem se střídají s nízkými domky dlouhých vesnic obklopenými neuvěřitelným nepořádkem.

A změnila se tak nějak "po ukrajinsku". To když uprostřed čtyřproudé „dálnice“ potkáte přechod pro chodce. Když se bohatství staví na odiv nevkusnými, monstrózními stavbami. Mnoho věcí je jakoby nedodělaných, nedotažených, zflikovaných podle hesla – ono to tak nějak funguje.

A něco se nezměnilo vůbec. Obrovské vzdálenosti, kde sto kilometrů nehraje velkou roli. Nedozírné lány půdy tak černé, až si myslíte, že je to uhlí. Pole tak rozlehlá, že na nich můžete pozorovat zakřivení země, podobně jako na moři. Nezměnil se všudypřítomný vítr, který se zdá, že vás profukuje skrz naskrz.

Jaká tedy je Ukrajina? Obrovská. Rovinatá. Kvasící a vzpínající se k úspěchu. Dravě se deroucí o své místo na slunci. Ale také bezútěšná, posetá pomníky zašlé slávy i nesplněných snů, zkrachovalých podniků i nikdy nedostavěných staveb. Plná protikladů, které bijí do očí. Vedle nesmírných ploch úrodných černočerných polí do ní patří také vyhublá kráva volně se pasoucí na suchých drnech u polorozpadlé chaloupky. Patří do ní nejmodernější luxusní vozy, stejně jako poslepované žigulíky a prorezlé dodávky všech velikostí. Domy stavící na odiv pečlivou péči svých majitelů, i celé vesnice nechané napospas silám přírody.

Tvoří ji kontrasty, se kterými je někdy těžké se vyrovnat.

-> Čtěte dále: Zápisky z cest po Ukrajině III

Text i foto: David Nečil

24.09.2019, 15:12