Aktuality

Zápisky z cest po Ukrajině I: Proč tam vlastně jedeme?

Přinášíme pohled Davida Nečila, který spolu se synodním seniorem Danielem Ženatým a dalšími členy ČCE navštívil krajanské sbory na Ukrajině. Cestu vám zprostředkujeme postupně formou blogu.

Když jsem se před kýmkoliv zmínil, že jsem byl přizván k cestě na Ukrajinu, málokdo to nechal bez povšimnutí. Znáte to, takové to krátké nadechnutí, mnohovýznamné "hmm...", které by nenastalo, kdyby člověk řekl, že jede dejme tomu do podobně vzdálené Itálie nebo Španělska. A to nadechnutí vyjadřovalo: jistě, je to evropská země, ale…, je tam relativní bezpečí, ale… a ty cesty… a ta válka! A proč tam vlastně jedeš?

Inu, jedu tam, protože tam žijí dva evangelické sbory. V Bohemce a Veselynivce. Ve dvou malých vesničkách v srdci Ukrajiny. Na pomezí mezi východem a západem. Nejenom Ukrajiny, ale tak nějak mezi východem a západem ve všech významech toho slova.

Jedu tam, protože právě ve Veselynivce slaví 20 let od otevření kostela. Pardon „shromáždění“, jak oni říkají. Jedu tam se synodním seniorem Danielem Ženatým, protože naše církev je už taková. I její nejvyšší představitel si udělá čas na pár krajanů v jinak velmi zapomenutém koutě světa. A taky tam jedu se dvěma faráři, kteří se o naše zahraniční sbory starají – s bývalým farářem Petrem Brodským a současným farářem Miroslavem Pfannem. Protože naše církev je už taková. Nedá nám to a staráme se, jak to jde. A taky s řidičem Jindřichem Lukešem a s Alicí Brodskou Pištorovou, protože bez těch bychom nikam nedojeli.

A taky proto, že to je už bezmála 25 let, co jsem jako student podnikl spolu se třemi bohoslovci výpravu v rozhrkaném polském Fiatu právě do těch míst, abychom tam navštívili a podpořili Davida a Jitku Balcarových, kteří se tam rozhodli strávit celý rok.

Jak to tam dnes vypadá? Jak se má Ukrajina? Jak se mají ve Veselynivce a Bohemce? A co se změnilo? 

-> Čtěte dále: Zápisky z cest po Ukrajině II

Text i foto: David Nečil

24.09.2019, 14:02