Aktuality
27. 7. 2017

K čemu a o čem je vikariát?

Než absolvent evangelické teologie poprvé vystoupí na kazatelnu jako farář, musí projít ročním vikariátem, který ho na toto povolání připravuje. Před měsícem převzali končící vikáři Karel Müller a Filip Boháč osvědčení o způsobilosti k ordinované službě. Za měsíc nastupují na svá první farářská místa. K čemu a o čem je vlastně vikariát?

 

Pohledem Karla Müllera:

Letošní vikářský ročník brzy skončí. Spolu s Filipem Boháčem jsme byli shledáni vikariátní komisí za vhodné adepty farářské služby a od září oba nastupujeme na své první farářské místo. Už od začátku našeho vikářského roku jsme byli v úplně jiné pozici než minulé vikářské ročníky. Byli jsme totiž jen dva. V minulých letech vždy bylo mezi pěti a deseti vikáři. Skoro ze všech stran jsme slyšeli, že jsme neobvyklý ročník, ale že to musíme zvládnout. Prý se i dokonce uvažovalo o tom, že tento rok vikariát nebude a že si budeme muset počkat, až se počet naplní. Díku Bohu se tak nestalo a mohli jsme s Filipem začít náš přechod do farářské práce. Filip začal u mentora Mikiho Erdingera v Sázavě, já u Tomáše Trusiny v Benešově.

S Filipem jsme se už znali z fakulty. Společně jsme začali studovat a ve stejném roce jsme dodělali magistra. Největší obavy ze stran lektorů vikariátních seminářů panovaly v tom, jak asi dva zvládneme skupinovou práci. Oba jsme naštěstí docela extroverti a díky tomu, že se známe už dlouho, tak jsme se společnou prací neměli vůbec problém. Nakonec jsme všechny semináře a úkoly pro vikáře zdárně zvládli.

Na tomto místě bych ještě přidal pohled na vikariát ze své perspektivy. Filipa se můžete na vikariát zeptat osobně v Opatově nebo v Jihlavě anebo mu napsat na facebook. Rok vikariátu byl pro mě velmi důležitý. Chápal jsem ho jako přechod od studenta teologie k faráři. Tento rok jsem vnímal jako postupný start do nové práce, kterou se cítím být povolán vykonávat. Musím říct, že to nebyl jednoduchý rok. Musel jsem si zvyknout na nové lidi ve sboru, na spolupráci s mentorem, na novou roli a na různé nové nároky, které toto povolání má. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku benešovského sboru a měl jsem za úkol ukázat, co umím, a pracovat na tom, co neumím. Po každé aktivitě jsme měli s mentorem krátkou zpětnou vazbu. Takže brzy bylo jasné, v čem se musím zlepšit.

Na různých vikářských seminářích, které se věnovali katechetice, homiletice a pastoraci, nás zkušení lektoři do hloubky seznamovali s praktickou formou farářské práce. Všechny semináře byly velmi inspirativní pro další praxi. Mnoho znalostí a dovedností jsem si ujasnil, jiné upevnil a další začal rozvíjet.

Považuji za velmi dobré, že se nás naši starší kolegové snažili připravit na práci faráře ze všech možných úhlů pohledu. Netajili se s riziky a případnými negativními zkušenostmi, které tato práce přináší. Velmi si cením tohoto otevřeného prostoru a možnosti hovořit o problémech farářské role. Během celého roku jsem měl možnost hovořit s faráři z různých koutů naší církve a i díky tomu jsem si uvědomil, že sem patřím, že v Českobratrské církvi evangelické mám své místo.

Nyní mám před sebou poslední měsíc vikariátu v Benešově. Od září nastupuji v Praze jako seniorátní farář pro mládež. Velmi se na tuto práci těším. Jsem rád, že mě církev přijala a že mě v ní umožnila pracovat. Chci být farářem i přes všechna rizika, která tato práce přináší. Doufám, že nás dva vikáře a všechny další služebníky v církvi bude Bůh nadále provázet.