Mladí teologové v Římě

Staršovstvo, seniorátní a synodní senior… Termíny používané v Českobratrské církvi evangelické k pojmenování vedoucích pozic mohou působit dojmem, že v čele ČCE stojí pouze lidé důchodového věku. Toto názvosloví jde na ruku známému stereotypnímu pohledu, podle kterého jsou církve oproti dnešní většinové společnosti o několik století pozadu. Co s tím?

Netřeba měnit ustálené výrazivo – efektivnější je vytvořit pro mladé lidi prostor ve vrchních patrech církve. Jak? Třeba tak, jak to nyní zkouší Společenství evangelických církví v Evropě (dále „GEKE“ dle německého názvu Gemeinschaft Evangelischer Kirchen in Europa).

Tato ekumenická organizace, která pod heslem „jednota v usmířené různosti“ sdružuje přes sto evropských protestantských církví, nedávno odstartovala program nazvaný „Mladí teologové“ (Young Theologians). V rámci něj se spolu seznamují studenti teologie a faráři-zelenáči z celé Evropy. Cíl programu spočívá nejen ve vzájemném obohacení odlišnými historickými, církevními, kulinářskými či jinými reáliemi, ale také v možnosti podílet se na pracovních skupinách, které fungují přímo v rámci GEKE. Mladí teologové tak mají možnost promlouvat do aktuálních témat na celoevropské úrovni a spoluvytvářet dokumenty a prohlášení, které potom přijmou všechny členské církve GEKE. A to, myslím, není málo.

V čem je hlas mladých lidí v církvi jiný než hlasy těch „starších“? Tato otázka otevřela první „živé“ setkání Mladých teologů, které po roce Zoom konferencí proběhlo minulý týden v prosluněném Římě. Ta otázka mi celou dobu vrtala hlavou. Mladí lidé jsou idealisté. Jsou to snílci s obzorem v dálce. Před sebou mají mnoho let a v sobě vznětlivost a energii, se kterou chtějí tato léta prožít co nejlépe. Jejich hlas v církvi je potřeba – mladí vidí do dálky a ví, že hrají o hodně.

Jestli hlas mladých bude v GEKE opravdu slyšet se ještě ukáže, sobě navzájem si ale Mladí teologové v Římě naslouchali výborně. Největší zvukové vlny za sebou zanechaly rozhovory o pozici menšinových církví ve společnosti, tedy o něčem, co se bytostně týká i naší ČCE. Jak se nestát defenzívní a do sebe uzavřenou církví, která úzkostně sleduje klesající návštěvnost (či naopak rostoucí odvody do personálního fondu) a hledá zejména to, jak zachránit sebe samu? Nebo už takovou církví jsme? A jak se přehoupnout do postoje církve sebevědomé a riskující, která je živá radostí ze svého poslání?

Inspirací nám byla italská Valdenská evangelická církev, která si ve většinově katolické společnosti udělala jméno svou sociální prací s uprchlíky a otevřeným postojem k sexuálním menšinám. Od roku 1975 valdenští také fungují v unii s místními metodisty. Ač dohromady nemají ani desetinu procenta italské populace, spíše než „věrnou hrstkou“ (EZ 406) jsou pro okolní společnost solí a kvasem. Dá-li Pán, potkají se Mladí teologové zase za rok, tentokrát v Cambridge. Držte nám palce!

Jordan Tomeš

Autor se zúčastnil konference Young Theologians in Communion, kterou pořádá GEKE (Společenství evangelických církví v Evropě, jinak také Leuenberské společenství) jako zástupce ČCE.