Aktuality

Lidé zasažení tornádem dostanou dalších 200 milionů korun ze sbírek neziskových organizací

Sdílet na Facebooku

Na základě dohody o koordinovaném postupu pomoci zahájily minulý týden spolupracující nevládní organizace, nadace a nadační fondy druhé kolo podpory pro lidi v obcích zasažených tornádem.

Více poškozené domácnosti obdrží stejně jako v prvním kole příspěvek 150 tisíc korun. Celkem plánují organizace ze svých sbírek v této fázi podpory vyplatit více než 200 milionů korun. Prvních 230 milionů korun již organizace rozdělily mezi 1 500 rodin, které tak mohly prostředky využít na opravy poničených domů a zajištění základních potřeb svých domácností.

Distribuce finanční pomoci je koordinována mezi organizacemi ADRA, Člověk v tísni, Diakonie ČCE, Donio, Nadace ČEZ, Nadace Via, Nadační fond Českého rozhlasu, Nadační fond pomoci a Nadace Karla Komárka. Organizace vedle koordinovaného rozdělování finančních prostředků spolupracují také na společném postupu sběru dat v terénu. Na základě nich jsou rozdělovány prostředky rodinám. V druhém kole budou podpořeny rodiny, jejichž domy byly značně poškozeny a které i nadále potřebují finanční podporu. Tyto rodiny budou stejně jako v prvním kole podpořeny částkou 150 000 Kč. Na podporu v druhém kole neziskové organizace vyčlenily společně opět přes 200 milionů korun. Zbývající prostředky budou rozděleny ve třetím kole, kdy budou směřovány nejvíce zranitelným rodinám.

Terénní šetření prováděla za pomoci aplikace Inspecto v obci Moravská Nová Ves humanitární organizace ADRA, v obci Hrušky Diakonie ČCE a v ostatních obcích Člověk v tísni.

Ze 700 domácností v Moravské Nové Vsi bude ve druhém kole podpořeno kolem 350 domácností, z toho 200 opět organizací ADRA, zbývající Nadací Via. ADRA vyplatí ze svých sbírek opět částku přes 30 milionů korun jako v kole prvním. V obci Hrušky obdrží v 2. kole finanční podporu zhruba 180 domácností. Více než 67 milionů korun rozdělí mezi přibližně 450 domácností Člověk v tísni v Mikulčicích, Lužici a Hodoníně – Pánov.

Téměř všem rodinám už přišla na účet první vlna pomoci a někdy jsou to jediné peníze, které obdrželi. Setkáváme se tedy s velkou vděčností, mnohokrát jsem slyšela, že by to bez nejen naší finanční podpory vůbec nezvládli,” říká Miroslava Illetšková, finanční ředitelka ADRA.

“V obci Hrušky získalo finanční podporu v prvním kolem celkem 234 rodin. Z toho Diakonie podpořila 87 rodin v celkové výši 12 milionů korun. V Hruškách i nadále zůstává náš místní koordinátor, který sleduje situaci zasažených rodin a poskytuje další podporu těm nejzranitelnějším,” říká Jarmila Dvořáková, vedoucí humanitární pomoci v ČR Diakonie ČCE.  

Nadace Via v prvním kole podpořila více než 600 rodin částkou přesahující 90 milionů korun. Podpoření oceňují rychlost, s jakou k nim prostředky putují, často již ten samý den nebo do druhého dne od podepsání darovací smlouvy. Těší nás, že jsme i díky koordinovanému postupu s dalšími organizacemi měsíc po katastrofě mohli rozdělit 115 milionů korun, tedy polovinu výtěžku sbírky Nadace Via,” říká Zdeněk Mihalco, ředitel Nadace Via.

„Společnost Donio se i nadále zaměřuje na vyplácení finančních prostředků individuálním příběhům rodin ze zasažené oblasti, které si na Donio založily sbírku. K vyplácení bude docházet v následujících dnech až týdnech na základě potřeb a rozhodnutí o ukončení sbírky konkrétních rodin. Donio v tento moment počítá s vyplacením zbývajících 45 milionů více než 180 rodinám, díky příspěvkům na sbírky konkrétních rodin ale částka stále roste," říká David Procházka, ředitel Donio. “Máme tady dobré vztahy. A ještě víc nás to neštěstí spojilo. Jeden súsed mně půjčil plynovou bombu, tak jsem mohla vařit. Poté jsem zase já zanésla jednomu starému pánovi bramborový guláš. Když mně vracal taléřek, tak měl slzy v očách a ptal sa mňa: 'Čím jsem si to zaslúžil?' Já jsem po tom všem spokojená. Hasiči nám pomohli odkludit celý kontajnér. Natrefila jsem na dobré dobrovolníky, synovi kamarádi přijeli pomoct. Materiál se podařilo zajistit. ADRA nám vyplatila 150 000 Kč už do týdne po podpisu darovací smlouvy, “ přibližuje situaci v obci Moravská Nová Ves paní Pavla (celý rozhovor následuje níže).


Příběh podpořené obyvatelky paní Pavly v Moravské Nové Vsi (rozhovor ze dne 28.7. 2021)

Co se vám už podařilo, paní Pavlo, za ten poslední měsíc od události na domě udělat?

Podařilo se nám zvládnout pokrytí střechy pokrývačem, klempířské práce nám zrovna dělají. Potom nás ještě čekají nějaké zednické práce, na jaře chceme nechat udělat venkovní omítky, dát brizolit. Máme to zatečené.

Kdo vám s tím vším pomáhá?

Pomáhá mi syn, ale často bývá v zahraničí, protože je u vojenského letectva. Když je doma, hodně mi pomůže nebo sežene pomoc, kamarády, známé. Ale co se týče odborných prací, to objednal raději řemeslníky, které zaplatil. Přece jen – je to docela velká střecha, a to nemohli dělat jen tak nějací dobrovolníci, kteří do Moravské přijížďají ochotně pomáhat. To mosí dělat ti, kdo to umňá. Syn i všechno na zahradě pouklúzal.

To je asi v tom zlém ta pozitivní věc – že si lidé pouklízí zahrady a dvorky, na co nebyl čas nebo chuť, nebo už to člověk za ta léta ani neviděl.

Já jsem synovi říkala, že teď je tu větší pořádek než před tím tornádem.

Ale to jste neviděla, co to udělalo na zahradě – já jsem tam měla tři trnky a třešňu. Třešně byly zralé, už stačilo jen obrat. Ale o všechny stromy jsme přišli a třešně byly rázem očesané. Jako by je někdo v kýblech rozházel po zahradě.

Jak to teď všechno prožíváte, když přijde nějaká bouřka?

Bojíme se teď už každé búřky. Stačí sa blýsknút a máme už strach. Šak když teď byla zase v noci búřka, nějaké plachty venku pleskaly, tak jsem si říkala: „Snad nepřijdu zas o střechu“.

Ale střecha byla dobře udělaná, nikde ani kapka.

Je dobře, že jste nebyla hned po události sama.

Přijeli synovi kolegové, celý týden tu dřeli, byli strašně šikovní. Pořád mi říkali: „Běžte si lehnút!“ Ale já na to: „Copak já bych mohla ležat a vy tu budete makat? Tak aspoň se na vás budu dívat a kafe vám uvařím“.

Dcéra mi také se vším pomáhala.

Jak dlouho tady v Moravské Nové Vsi žijete?

Já jsem tady už padesát roků. Pracovala jsem v zemědělství, ve vinařství a v pekárně.

Jak se sama teď cítíte? Je to spíš úleva, že máte dům pod střechou, nebo na vás teprve začalo vše doléhat?

Spíš doléhá. Protože teď jsem tu sama. Pořád bylo tolik práce. A měla jsem tu ty pomocníky. Teď jsem většinu dne sama.

Jaké tady máte sousedské vztahy?

Máme tady dobré vztahy. A ještě víc nás to neštěstí spojilo. Jeden súsed mně půjčil plynovou bombu, tak jsem mohla vařit. Poté jsem zase já zanésla jednomu starému pánovi bramborový guláš. Když mě vracel taléřek, tak měl slzy v očách a ptal sa mňa: „Čím jsem si to zaslúžil?“ Tak mu říkám: „Jak‚ čím jste si to zaslúžil?‘ Copak vy nevíte, že bez vás bych nemohla jezdit na kole do vinohradu?“ Celé roky mně totiž ochotně moje kolo opravoval. Já jsem taky dost kamarádila s jeho ženou, když žila.

Co byste potřebovala, co vám ještě chybí?

Já jsem spokojená. Hasiči nám pomohli odkludit celý kontajnér. Natrefila jsem na dobré dobrovolníky, synovi kamarádi přijeli pomoct. Materiál se podařilo zajistit. ADRA nám vyplatila 150 000 Kč, už do týdne po podpisu darovací smlouvy.

Měla jste hodně velká poškození?

Ten večer, než přišlo tornádo, tak nejdřív vypla elektřina. To jsem se ještě nebála. Pak ale začal takový hukot, jako kdyby vám nad hlavú projížďal vlak. Já jsem běžela nahoru, kde jsem se snažila zavřít okno, ale nemohla jsem ho udržat, tak jsem uhnula a v tom začalo všechno létat a sklo z oken i dole v prosklené verandě se sypalo. Střecha byla pryč. Odlétl bazén, kde bylo málo vody, a trampolína, co tu měla pravnučka. Já jsem ale dopadla dobře, měla jsem jen modřiny a škrábance.

Dcéra mně vynadala, že jsem hned neběžela do sklepa s mobilem. Sama byla v tu dobu v lázňách. Nemohla sa mně dovolat, nebyl tu signál. Volala zeťovi, a ten pro mňa eště ten večer došel. Ale auto mosel nechat u nádraží, nešlo projet. Krúpy padaly, pršalo, všude plno nepořádku. Za ruku mňa zeť táhl k nádraží. Já dodnes nevím, jak jsem tam došla.

Spát tu noc nešlo. Druhý den jsme se ráno vrátili do domu.

Súsedi mňa eště ten večer hledali a druhý den na mňa: „Súsedo, my jsme vám málem rozbili okno, jestli jste v pořádku!“ Já na to: „Mám snad málo rozbitých oken?“  Mňa totiž nenapadlo v tom šoku, že mám někomu řéct. Ale oni si pak vzpomněli, že někdo má mobil na dcéru a ta jim řekla, že su v pořádku.

Text/foto: tisková zpráva Diakonie ČCE a dalších pomáhajících organizací

10. 8. 2021, 13:49