ČEMU VĚŘÍME / Modlitba

Modlitbou se věřící obrací k Bohu s důvěrou, že jeho modlitbu Bůh slyší. V modlitbě Bohu děkuje, prosí jej a vyznává se mu ze svých selhání. Může přitom užít modliteb pevně formulovaných (z nich nejznámější je Modlitba Páně – Otčenáš) anebo modliteb volných, které si formuluje sám. Do modlitby tak vstupují konkrétní události minulé nebo očekávané, které s díkem, vyznáním nebo prosbou předkládáme Bohu. V modlitbě však také překračujeme horizont osobního života a modlíme se též za své bližní, za dílo církve (církví), za nouze světa.

Modlitba je výsadou věřícího člověka. Oslovuje v ní Boha a tak odpovídá na to, že Bůh již oslovil jej. Příležitosti k modlitbě jsou četné; pravidlem bývá modlit se ráno, večer a před jídlem. Pravidelný rytmus modliteb je dobrou pomocí. Ale četnost modliteb není žádným zákonem, stejně jako mnohomluvnost není známkou kvality modlitby.

Modlitba může být osobní, tichá, ale také pronášená nahlas například v rodině nebo v malém kruhu. Při bohoslužebných shromážděních se konají modlitby společné, přednášené jedním z účastníků jakoby v zastoupení účastníků všech. Proto jsou formulovány jasně a srozumitelně, aby se s nimi mohl každý ztotožnit a spontánně se k nim připojit vhodným způsobem (např. společným Amen). Jinou variantou společné modlitby jsou duchovní písně. Mnohé jsou formulovány jako modlitba.

Duchovní inspirace - modlitby >>>