24.01.2017 16:28

LEDNOVÉ ČÍSLO ČASOPISU ČESKÝ BRATR

  Nedávno vyšlo první letošní číslo časopisu Český bratr. Věnuje se roku reformace – letos uplyne 500 let od doby, kdy Martin Luther přibil své teze na vrata chrámu ve Wittenbergu. Čtenáři se například dovědí, jaké...
24.01.2017 07:52

REKREAČNÍ STŘEDISKO V HERLÍKOVICÍCH

  Rekreační středisko v Hořejších Herlíkovicích, obec Strážné, je od 1. 1. 2017 opět v provozu. Více informací ZDE .  
20.01.2017 21:06

EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA V TÝDNU MODLITEB

  Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference zvou na ekumenickou bohoslužbu u příležitosti Týdne modliteb za jednotu křesťanů v pondělí 23. ledna od 18:00 hodin ve sboru CČSH v Praze na Vinohradech (Husův sbor CČSH,...
18.01.2017 11:25

BRATRSKÁ ŠKOLA HLEDÁ UČITELE/UČITELKU

  Bratrská škola – církevní základní škola pro 1. stupeň se sídlem na Praze 7 hledá učitele/učitelku do 2. třídy. Předpokladem je kladný vztah ke křesťanským hodnotám a ochota sdílet atmosféru školy rodinného typu....
E-církev.cz

Bohoslužba je příležitostí, k níž se lidé pravidelně shromažďují na jednom místě, aby společně naslouchali zvěsti Božího slova, dali se jím oslovit a posílit ve víře a naději, a také aby společně Boha vzývali v modlitbách a zpěvech. V evangelické církvi je účast lidu v bohoslužbě nezbytná. Evangelická bohoslužba je otevřena všem křesťanům i nevěřícím.

Bohoslužbu nejčastěji vede člen církve (muž či žena), který byl k této službě pověřen (ordinován).

Standardními složkami bohoslužby, slavené s vírou v přítomnost Krista, jsou: kázání na základě Písma, jehož oddíly se nahlas předčítají, modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Kristovy památky ve večeři Páně, vysluhované chlebem a vínem. Existují též bohoslužebná shromáždění, jejichž příležitostí je udělení křtu, požehnání manželství, pohřební rozloučení, vstup nového duchovního do služby aj.

Bohoslužba se může konat v jakémkoli vhodném prostoru; zpravidla je to kostel, modlitebna nebo sborový sál. Jejich výbava bývá v evangelickém prostředí prostá, často bez obrazů a soch, oltář je nahrazen prostým stolem. Většinou však nechybí hudební nástroj k doprovázení společného zpěvu.

Obvyklým dnem, kdy se bohoslužba koná, je neděle, den odkazující ke vzkříšení Ježíše Krista, či církevní svátek. Bohoslužbu však je možno konat i v jiné dny při různých příležitostech v přizpůsobené podobě.

Rostoucí význam i oblibu mají bohoslužby „ekumenické“, k nimž se scházejí křesťané různých církví, aby dali výraz duchovnímu poutu, jež je spojuje.

Agenda Českobratrské církve evangelické >>>

Liturgické formuláře >>>

Ordinace, tedy pověření duchovní službou nebo úřadem, existuje v církvi v určitých podobách už od dob první církve. V Bibli můžeme najít oporu pro pověřování duchovním úřadem už u apoštola Pavla v pastorálních listech. V listu Titovi v 1. kapitole v 5. verši, kde Pavel píše o ustanovování starších v jednotlivých městech a v 1. epištole Timoteovi, kde můžeme ve 4. kapitole číst o „vkládání rukou“, které provádějí starší. Důležitý je i důraz na modlitbu.

V 16. století se proti pojetí ordinace jako svátosti praktikované římsko-katolickou církví postavil reformátor Martin Luther, který ovšem protestoval proti tehdejšímu pojetí ordinace jako pravomoci „přinášet v církvi oběť za živé i za mrtvé“, což nikde v Písmu zachyceno není. Dle Luthera je ordo pouze povoláním a ustanovením církevního služebníka v jeho úřadu. Podle W. Pannenberga již roku 1523 radil Luther Čechům, aby své kazatele uváděli do služby modlitbou a vkládáním rukou a tak je vyzbrojili pro její konání. Dle toho se řídila i Lutherská reformace.

(Zejména) Podle katolické a pravoslavné teologie ztratila kvůli rozdílnému chápání ordinace většina protestantských církví tzv. apoštolskou sukcesi, tedy posloupnost v předávání duchovního „úřadu“ sahající až k prvním apoštolům rané církve a tedy k Ježíši Kristu, který je ustanovil svými učedníky a následovníky. Většina protestantských církví ale toto pojetí neuznává a není pro ně zásadní. Historické předávání prostřednictvím vkládání rukou pro ně není nezbytné. Apoštolové jako Ježíšovi učedníci jsou pro ně sami o sobě dostatečným základem pro církev už od dob jejího vzniku a to skrze Písmo, do kterého zaznamenali evangelium, které je tím zásadním a určujícím.

I přes tyto rozdílné výklady je ordinace důležitým momentem v životě všech církví. Církev při ní povolává do služby další následovníky pověřené přímým duchovním úřadem. Ordinovaní mohou vykonávat svátosti křtu i vysluhovat svatou Večeři Páně.

Podle církevního zřízení Českobratrské církve evangelické pověřuje církev ordinací některé své členy, muže i ženy, „aby se s využitím svých obdarování a s podporou celého společenství soustředěně věnovali službě kázání Božího slova a Kristových svátostí.“

Ordinace kazatelů a presbyterů a vedení ordinačního aktu přísluší v Českobratrské církvi evangelické synodnímu seniorovi. Při ordinaci však ordinovaný vyznává, že přijímá pověření jako povolání od Pána církve. Ordinovaní členové církve mohou samostatně připravovat a vést bohoslužby v církevních sborech, jsou-li k tomu povoláni správním orgánem příslušného sboru.

Českobratrská církev evangelická uznává ordinaci udělenou členům církví sdružených ve Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE).

INFO
Vaše zboží bylo vloženo do košíku.

zavřít