29.01.2015 10:41

Prohlášení iniciativy Společný hlas, fórum židů, křesťanů a muslimů

  Jako všichni Evropané jsme i my znepokojeni zločiny, k nimž došlo 7. a 9. ledna 2015 v Paříži. Vítáme skutečnost, že mnozí muslimové se od těchto kriminálních činů, páchaných ve jménu islámu, jednoznačně distancují....
28.01.2015 14:35

Zasedání synodní rady Českobratrské církve evangelické

  V úterý 27. ledna 2015 se ke svému pravidelnému zasedání sešla synodní rada Českobratrské církve evangelické. Připravený program zasedání měl přes 40 bodů z různých oblastí správy církve, které má synodní rada ve...
27.01.2015 12:41

Koncert pro Maturus

  Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Střešovicích (Náměstí Před bateriemi 22, Praha 6) pořádá v neděli 1. února 2015 od 19:30 hodin Koncert pro Maturus, na němž vystoupí Václav Hudeček, Anton Čonka, Musica...
26.01.2015 08:51

Bolest a naděje - Farářský kurz 2015

    Spolek evangelických kazatelů pořádá od pondělí 26. ledna do pátku 30. ledna 2015 farářský kurz, který se bude konat v Praze v prostorách Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (ul. Magdaleny Rettigové 4, Praha 1)....
E-církev.cz

Bohoslužba

Bohoslužba je příležitostí, k níž se lidé pravidelně shromažďují na jednom místě, aby společně naslouchali zvěsti Božího slova, dali se jím oslovit a posílit ve víře a naději, a také aby společně Boha vzývali v modlitbách a zpěvech. V evangelické církvi je účast lidu v bohoslužbě nezbytná. Evangelická bohoslužba je otevřena všem křesťanům i nevěřícím.

Bohoslužbu nejčastěji vede člen církve (muž či žena), který byl k této službě pověřen (ordinován).

Standardními složkami bohoslužby, slavené s vírou v přítomnost Krista, jsou: kázání na základě Písma, jehož oddíly se nahlas předčítají, modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Kristovy památky ve večeři Páně, vysluhované chlebem a vínem. Existují též bohoslužebná shromáždění, jejichž příležitostí je udělení křtu, požehnání manželství, pohřební rozloučení, vstup nového duchovního do služby aj.

Bohoslužba se může konat v jakémkoli vhodném prostoru; zpravidla je to kostel, modlitebna nebo sborový sál. Jejich výbava bývá v evangelickém prostředí prostá, často bez obrazů a soch, oltář je nahrazen prostým stolem. Většinou však nechybí hudební nástroj k doprovázení společného zpěvu.

Obvyklým dnem, kdy se bohoslužba koná, je neděle, den odkazující ke vzkříšení Ježíše Krista, či církevní svátek. Bohoslužbu však je možno konat i v jiné dny při různých příležitostech v přizpůsobené podobě.

Rostoucí význam i oblibu mají bohoslužby „ekumenické“, k nimž se scházejí křesťané různých církví, aby dali výraz duchovnímu poutu, jež je spojuje.

Agenda Českobratrské církve evangelické >>>

Liturgické formuláře >>>

Ordinace - povolání ke službě

Ordinace, tedy pověření duchovní službou nebo úřadem, existuje v církvi v určitých podobách už od dob první církve. V Bibli můžeme najít oporu pro pověřování duchovním úřadem už u apoštola Pavla v pastorálních listech. V listu Titovi v 1. kapitole v 5. verši, kde Pavel píše o ustanovování starších v jednotlivých městech a v 1. epištole Timoteovi, kde můžeme ve 4. kapitole číst o „vkládání rukou“, které provádějí starší. Důležitý je i důraz na modlitbu.

V 16. století se proti pojetí ordinace jako svátosti praktikované římsko-katolickou církví postavil reformátor Martin Luther, který ovšem protestoval proti tehdejšímu pojetí ordinace jako pravomoci „přinášet v církvi oběť za živé i za mrtvé“, což nikde v Písmu zachyceno není. Dle Luthera je ordo pouze povoláním a ustanovením církevního služebníka v jeho úřadu. Podle W. Pannenberga již roku 1523 radil Luther Čechům, aby své kazatele uváděli do služby modlitbou a vkládáním rukou a tak je vyzbrojili pro její konání. Dle toho se řídila i Lutherská reformace.

(Zejména) Podle katolické a pravoslavné teologie ztratila kvůli rozdílnému chápání ordinace většina protestantských církví tzv. apoštolskou sukcesi, tedy posloupnost v předávání duchovního „úřadu“ sahající až k prvním apoštolům rané církve a tedy k Ježíši Kristu, který je ustanovil svými učedníky a následovníky. Většina protestantských církví ale toto pojetí neuznává a není pro ně zásadní. Historické předávání prostřednictvím vkládání rukou pro ně není nezbytné. Apoštolové jako Ježíšovi učedníci jsou pro ně sami o sobě dostatečným základem pro církev už od dob jejího vzniku a to skrze Písmo, do kterého zaznamenali evangelium, které je tím zásadním a určujícím.

I přes tyto rozdílné výklady je ordinace důležitým momentem v životě všech církví. Církev při ní povolává do služby další následovníky pověřené přímým duchovním úřadem. Ordinovaní mohou vykonávat svátosti křtu i vysluhovat svatou Večeři Páně.

Podle církevního zřízení Českobratrské církve evangelické pověřuje církev ordinací některé své členy, muže i ženy, „aby se s využitím svých obdarování a s podporou celého společenství soustředěně věnovali službě kázání Božího slova a Kristových svátostí.“

Ordinace kazatelů a presbyterů a vedení ordinačního aktu přísluší v Českobratrské církvi evangelické synodnímu seniorovi. Při ordinaci však ordinovaný vyznává, že přijímá pověření jako povolání od Pána církve. Ordinovaní členové církve mohou samostatně připravovat a vést bohoslužby v církevních sborech, jsou-li k tomu povoláni správním orgánem příslušného sboru.

Českobratrská církev evangelická uznává ordinaci udělenou členům církví sdružených ve Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE).

INFO
Vaše zboží bylo vloženo do košíku.

zavřít