19.09.2014 14:40

37. evropské setkání mladých v Praze

  Každým rokem v čase mezi Vánocemi a Novým rokem pořádá komunita Taizé „evropské setkání“ v jednom z velkých měst Evropy. Účastní se jich mnoho tisíc mladých lidí z celé Evropy i dalších kontinentů. Nyní začíná...
18.09.2014 09:46

Jarmark u Ludmily

  Diakonie Českobratrské církve evangelické slaví v letošním roce 25. výročí obnovené činnosti. Toto výročí si bude připomínat také na Jarmarku u Ludmily v úterý 18. září 2014 na náměstí Míru v Praze 2. Jarmark u...
17.09.2014 15:55

Pomoc Ukrajině

  Synodní rada Českobratrské církve evangelické na svém zasedání dne 9. září 2014 uvolnila na pomoc Ukrajině prostřednictvím Diakonie ČCE 200.000,- Kč z prostředků fondu sociální a charitativní pomoci. „Všichni...
16.09.2014 15:41

Oslavy obnovení přijímání „Pod obojí“ proběhnou v Praze 12. října

  Letos na podzim uplyne 600 let od obnovení přijímání večeře Páně pod obojí způsobou, které při bohoslužbách v pražských kostelích obnovil Jakoubek ze Stříbra se svými spolupracovníky. „Jako současní čeští...
E-církev.cz

Bohoslužba

Bohoslužba je příležitostí, k níž se lidé pravidelně shromažďují na jednom místě, aby společně naslouchali zvěsti Božího slova, dali se jím oslovit a posílit ve víře a naději, a také aby společně Boha vzývali v modlitbách a zpěvech. V evangelické církvi je účast lidu v bohoslužbě nezbytná. Evangelická bohoslužba je otevřena všem křesťanům i nevěřícím.

Bohoslužbu nejčastěji vede člen církve (muž či žena), který byl k této službě pověřen (ordinován).

Standardními složkami bohoslužby, slavené s vírou v přítomnost Krista, jsou: kázání na základě Písma, jehož oddíly se nahlas předčítají, modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Kristovy památky ve večeři Páně, vysluhované chlebem a vínem. Existují též bohoslužebná shromáždění, jejichž příležitostí je udělení křtu, požehnání manželství, pohřební rozloučení, vstup nového duchovního do služby aj.

Bohoslužba se může konat v jakémkoli vhodném prostoru; zpravidla je to kostel, modlitebna nebo sborový sál. Jejich výbava bývá v evangelickém prostředí prostá, často bez obrazů a soch, oltář je nahrazen prostým stolem. Většinou však nechybí hudební nástroj k doprovázení společného zpěvu.

Obvyklým dnem, kdy se bohoslužba koná, je neděle, den odkazující ke vzkříšení Ježíše Krista, či církevní svátek. Bohoslužbu však je možno konat i v jiné dny při různých příležitostech v přizpůsobené podobě.

Rostoucí význam i oblibu mají bohoslužby „ekumenické“, k nimž se scházejí křesťané různých církví, aby dali výraz duchovnímu poutu, jež je spojuje.

Agenda Českobratrské církve evangelické >>>

Liturgické formuláře >>>

Ordinace - povolání ke službě

Ordinace, tedy pověření duchovní službou nebo úřadem, existuje v církvi v určitých podobách už od dob první církve. V Bibli můžeme najít oporu pro pověřování duchovním úřadem už u apoštola Pavla v pastorálních listech. V listu Titovi v 1. kapitole v 5. verši, kde Pavel píše o ustanovování starších v jednotlivých městech a v 1. epištole Timoteovi, kde můžeme ve 4. kapitole číst o „vkládání rukou“, které provádějí starší. Důležitý je i důraz na modlitbu.

V 16. století se proti pojetí ordinace jako svátosti praktikované římsko-katolickou církví postavil reformátor Martin Luther, který ovšem protestoval proti tehdejšímu pojetí ordinace jako pravomoci „přinášet v církvi oběť za živé i za mrtvé“, což nikde v Písmu zachyceno není. Dle Luthera je ordo pouze povoláním a ustanovením církevního služebníka v jeho úřadu. Podle W. Pannenberga již roku 1523 radil Luther Čechům, aby své kazatele uváděli do služby modlitbou a vkládáním rukou a tak je vyzbrojili pro její konání. Dle toho se řídila i Lutherská reformace.

(Zejména) Podle katolické a pravoslavné teologie ztratila kvůli rozdílnému chápání ordinace většina protestantských církví tzv. apoštolskou sukcesi, tedy posloupnost v předávání duchovního „úřadu“ sahající až k prvním apoštolům rané církve a tedy k Ježíši Kristu, který je ustanovil svými učedníky a následovníky. Většina protestantských církví ale toto pojetí neuznává a není pro ně zásadní. Historické předávání prostřednictvím vkládání rukou pro ně není nezbytné. Apoštolové jako Ježíšovi učedníci jsou pro ně sami o sobě dostatečným základem pro církev už od dob jejího vzniku a to skrze Písmo, do kterého zaznamenali evangelium, které je tím zásadním a určujícím.

I přes tyto rozdílné výklady je ordinace důležitým momentem v životě všech církví. Církev při ní povolává do služby další následovníky pověřené přímým duchovním úřadem. Ordinovaní mohou vykonávat svátosti křtu i vysluhovat svatou Večeři Páně.

Podle církevního zřízení Českobratrské církve evangelické pověřuje církev ordinací některé své členy, muže i ženy, „aby se s využitím svých obdarování a s podporou celého společenství soustředěně věnovali službě kázání Božího slova a Kristových svátostí.“

Ordinace kazatelů a presbyterů a vedení ordinačního aktu přísluší v Českobratrské církvi evangelické synodnímu seniorovi. Při ordinaci však ordinovaný vyznává, že přijímá pověření jako povolání od Pána církve. Ordinovaní členové církve mohou samostatně připravovat a vést bohoslužby v církevních sborech, jsou-li k tomu povoláni správním orgánem příslušného sboru.

Českobratrská církev evangelická uznává ordinaci udělenou členům církví sdružených ve Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE).

INFO
Vaše zboží bylo vloženo do košíku.

zavřít