Přehled zpráv

Týden modliteb za jednotu křesťanů se koná od 18. do 25. ledna 2012. Tématem nadcházejícího Týdne modliteb za jednotu křesťanů je "Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Ježíše Krista." (srov. 1 K 15, 51-58).

Program Týdne modliteb za jednotu křesťanů pravidelně připravují pracovní skupiny z různých zemí. Pro rok 2012 jej vypracovala skupina složená ze zástupců římskokatolické, ortodoxní a starokatolické církve a protestantských církví z Polska.

„Za text, který nás má provázet v rámci modlitebního týdne za jednotu křesťanů, zvolila pracovní skupina slovo naděje vzešlé ze svědectví apoštola Pavla. Modlitební shromáždění v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů budou tvořit viditelnou podobu jednoty. Budou určující pro náš přístup k našim církevním tradicím. Poznáme všechno, co máme společné, nepřehlédneme i to, co rozděluje. V modlitebním shromáždění v Kristově blízkosti jeho proměňující moc vyloučí jakékoliv podoby vítězství jedné tradice nad druhou,“ cituje z programu Týdne modliteb D. Hamrová z ekumenického oddělení Ústřední církevní kanceláře Českobratrské církve evangelické.

Během Týdne modliteb za jednotu křesťanů pořádá Ekumenická rada církví v ČR tradiční sbírku, která je od letošního roku realizována ve spolupráci s Nadací Divoké husy. Sbírka je letos určena na projekty dvou diakonií - střediska Nazaret Diakonie a misie Církve českosloveské husitské a Diakonie Českobratrské církve evangelické - střediska Čáslav. Sbírka je určena na podporu a rozvoj sociálních služeb v těchto diakoniích. Finanční dary v rámci sbírky je možné do 31. ledna 2012 poslat na účet Ekumenické rady církví v ČR: 473 492 623 / 0300 (ČSOB) pod variabilním symbolem: 20120123.

Ve Flossenbürgu, malém městě v Horním Falcku, ležícím na česko-německé hranici existoval v letech 1938 až 1945 nacistický koncentrační tábor, do kterého bylo odvlečeno kolem 100 000 lidí z celé Evropy. A nejen do něj, ale také do 90 v okolí zřízených menších táborů. Vězni byli nuceni pracovat v místních žulových dolech, později ve válečné produkci. Odhaduje se, že minimálně 30 000 z nich tento teror nepřežilo.

Dnes má tento památník za úkol připomínat události, které zde proběhly v době vlády nacismu. Je jedním z “nejmladších” v Německu vůbec. Vznikl v roce 1999 a je součástí Nadace Bavorských památníků. Kromě malého prostoru, který byl pamětním místem od 40. let minulého století byla oblast bývalého koncetračního tábora v předchozích desetiletích využívána jako průmyslová zóna, část je zastavěna obytnou zástavbou. V roce 2007 a 2009 byly otevřeny 2 stálé expozice o historii tábora a jeho důsledcích v historických budovách na bývalém apelplatzu. Další rekonstrukce a výstavba vzdělávacího centra se plánují.

Obsah práce dobrovolníka/dobrovolnice:
Hlavní prací dobrovolníka/dobrovolnice je pedagogická činnost, která se orientuje v první řadě na školní třídy, ale také mládež a dospělé. Jde o zprostředkování historických událostí na konkrétním místě zaměřené na konkrétní cílovou skupinu. Důležité elementy jsou: důstojná připomínka obětí, vztah společnosti k vlastní minulosti a její zacházení s ní, význam připomínání historických událostí pro současnost, podíl na rozvoji nových forem vzpomínání a zacházení s historií, vlastní vztah k demokracii a lidským právům.

Prací dobrovolníka bude zejména provádění skupin po památníku a prohloubení viděného v malých skupinách. Památník má k dispozici široký výběr metod, které jsou týmem vyzkoušeny, reflektovány a dále rozvíjeny a vylepšovány.

Památník má velký zájem na rozvoji česko-německé spolupráce skrze dobrovolnou službu.
• Příprava a provádění prohlídek pro návštěvníky z Německa i zahraničí
• (Podpora při) vypracovávání pedagogických materiálů
• Pomoc při pořádání jednodenních akcí – od rešerší a plánování až po samotné provedení společně s týmem památníku.
• Péče o skupiny a jejich doprovázení
• Kontakty s bývalými vězni a jejich rodinami
• Jazyková a administrativní podpora při akcích
• Překlady a dokumentační práce (např. vyprávění pamětníků)
• Rešerše osob a míst

Hledáme dobrovolníka/dobrovolnici s dobrou znalostí němčiny a zájmem o historii, politiku, vzdělávání a také kancelářskou práci.

Ubytování je zajištěno ve městě Weiden vzdáleném 20 km.

V plánu je spolupráce s židovskou obcí ve Weidenu, kde by dobrovolník/dobrovolnice návštěvoval/a seniory a/nebo se věnoval/a sociální práci s mládeží.

PŘIHLÁŠKY DO 31.1.2012 na tschechien@asf-ev.de

Památník Flossenbürg – bývalý koncentrační tábor
www.gedenkstaette-flossenbuerg.de

Od pondělí 23. ledna do pátku 27. ledna proběhne v Praze v prostorách Evangelické teologické fakulty (Černá 9, Praha 1) Farářský kurz pořádaný Spolkem evangelických kazatelů.

Kurz bude zahájen v pondělí 23. ledna bohoslužbami s večeří Páně v kostele sv. Martina ve zdi, které začnou v 17:00 hodin.

Hlavním tématem kurzu jsou Peníze a k němu se budou vztahovat i jednotlivé body programu: Peníze a majetek v Bibli (P. Filipi), Vina – dluh (J. Lamser), Tlak peněz (D. Ryšavý), Lidé v tísni (rozhovor s P. procházkovou), Co jsou peníze - o povaze a funkci peněz (J. Sokol), Chudoba a naše (bez)moc (E. Grollová, J. Škubalová), Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (C. Šimonovská), Statistické údaje o ČCE ve světle majetkového narovnání (P. Stolař), Já a peníze (E. Plzáková).

Také v diskusních skupinách se budou účastnící kurzu zabývat konkrétními otázkami nakládání s majetkem a financemi: Peníze - to se nás týká (I. Ryšavý), Peníze a pomoc aneb Dobrovolnictví a dárcovství jako občanské ctnosti (B. Baštecká), Já mám talár, ty máš salár? (Š. Brodský).

Synodní rada Českobratrské církve evangelické podporuje účast kazatelů na každoročním tradičním kurzu a vyzývá sbory, aby umožnily svým kazatelům se tohoto kurzu účastnit a uvolnily je ze sborových úkolů a povinností.

„Kurz se stává místem setkávání a trávení společných chvil v rozhovorech a sdílení, tedy toho, co běžný pracovní rok povinností na sborech a v jisté vzájemné oddělenosti v takové míře poskytnout nemůže. Mezi účastníky kurzu také pravidelně bývají hosté ze zahraničí a duchovní, kteří nastoupili na odpočinek a také setkávání přeshraniční a mezigenerační je něčím, o čem věříme, že může přinést mnoho užitečného pro rozvoj Vašich bratří a sester farářů a farářek, jáhnů a jáhenek a následně také pro život Vašeho sborového společenství. Již tradičně je kurz místem, kde dochází k setkávání s kolegy a kolegyněmi, kteří duchovensky slouží v jiných službách: v armádě, ve věznicích, ve zdravotnických zařízeních a tím se mnohdy po celý rok vzájemně zcela míjejí. Nemluvě o setkání s nejmladší generací vikářů a vikářek, případně i studentů teologie, kteří se také podle svého zájmu některých akcí zúčastňují,“ uvádějí ve svém dopise sborům synodní kurátorka a synodní senior Českobratrské církve evangelické Lia valková a Joel Ruml.

Program kurzu a přihláška jsou dostupné ZDE >>>

Návrh stanoviska vypracoval poradní odbor synodní rady ČCE pro společenské a mezinárodní záležitosti (POSM) v průběhu roku 2011, na přípravě se podíleli Miloš Calda, Jan Čapek, Miloš Hübner, Ladislav Pokorný, Gerhard Reininghaus, Tomáš Růžička, Zdeněk Susa, Hana Volná, Daniel Ženatý. Tento text schválila synodní rada ČCE a měl by být podkladem pro širší diskuzi v církvi a prohlášení synodu ČCE.

Sjednocování Evropy v podobu Unie je bezesporu jedním z nejvýznamnějších procesů celosvětového významu od poloviny 20. století. Srovnávat s tím lze snad jenom vlnu osamostatňování kolonií v Africe a Asii, mocenský vzestup a pád někdejšího Sovětského svazu, ke konci století pak rostoucí význam Číny a zásahy do světových událostí vycházející z islámského světa.

Byla to Francie, stojící na straně vítězů, která po dosud nejstrašnější válce nahlédla jedinečnou příležitost prolomit letité nepřátelství. Úmysl skoncovat s rivalitou vůči Německu, konkrétní spoluprací položit základ ekonomického rozvoje, přizvat ostatní evropské země, vytvořit skutečnou solidaritu v rámci společenství a směřovat k federativní Evropě, přednesla francouzská vláda ústy svého ministra zahraničí Roberta Schumana při pátém výročí ukončení války 9. května 1950. Tento den je považován za zrod Evropské unie.

K procesu sjednocování se postupně připojily další evropské státy, včetně těch, které se teprve probouzely z nedemokratických režimů, další o připojení usilují.

S odstupem šedesáti let není již Unie vnímána jako projekt v prvé řadě mírový, směřující k vytvoření hlubšího solidárního společenství. Stále větší význam na sebe strhává ekonomická prosperita; přitom právě ta je oslabována finanční krizí, která nejenom narušila stabilitu společné měny, ale také vyostřila pochyby o udržitelnosti sociálního státu – výsledku dlouhodobého evropského vývoje – v jeho dosavadní podobě. To vše rozkolísalo u členských států a jejich občanů vůli po dalším prohlubování integrace. V různých zemích včetně naší sílí euroskeptické názory.

Považujeme proto za potřebné vyslovit z hlediska českých evangelických křesťanů zásadní ocenění a podporu sjednocování Evropy, opírající se zejména o ideje, jež stály u jeho zrodu a jež jsou nám blízké ve světle české humanitní tradice.

Humanita zdrojem EU

Jsme přesvědčeni, že Schumanův projev byl vzácným okamžikem ve světových dějinách, kdy rozhodující státníci usoudili, že i krok považovaný v politice za absurdní, motivovaný v prvé řadě eticky, má šanci na úspěch.
Vítězný stát se obrátil na poraženého nepřítele, dopustivšího se navíc nejohavnějších zločinů, s velkorysou nabídkou rovnocenné spolupráce. Vyžadovalo to politickou moudrost, prozíravost a odvahu předních státníků, kterou lze ocenit zejména v kontrastu s versailleským systémem po první světové válce, kdy tvrdé sankce uložené poraženému nepřinesly trvalý mír; posloužily naopak posílení nacionalismu a demagogické argumentaci při přípravě ještě hroznější války.

Oceňujeme jako křesťané důvěru, že žádný člověk ani národ není jednou provždy determinován ke zlu, stejně jako žádný národ není od přirozenosti dobrý, a že je možné i věky trvající nepřátelství překonat. A to nikoliv probíráním historie, na čí straně byla kdy větší vina, ani pouhými deklaracemi, ale reálnou politickou úvahou, konkrétní hospodářskou spoluprací, počínaje oblastí, kterou dosud každý stát hájil jako strategickou základnu pro své vyzbrojování.

První architekti spojené Evropy věřili také v pragmatický užitek, hospodářskou prosperitu. Přesto zdůrazňujeme, že vlastním motivem pro počátek sjednocovacího procesu nebyla sama hospodářská spolupráce, ale zajištění trvalého míru a důvěry v Evropě. Hospodářskou a společenskou integrací se má dospět k jednotě v rozdílnosti, k občanskému povědomí evropské sounáležitosti.

Pokrok, kterého společenství dosáhlo, by bez Unie nebyl možný. Svědčí o tom situace na jiných kontinentech, kde jsme svědky četných nepřátelství, vedoucích někdy až k válečným konfliktům.

Od nejstarších motivů

Nechceme přehlížet všechny stíny středověké Evropy – války, náboženské spory, pogromy a vyhánění Židů, boje proti muslimům jako vnějšímu nepříteli. Navzdory tomu všemu byla Evropa již od středověku provázána. Kombinace antické a židovsko-křesťanské tradice založila společný duchovně-kulturní evropský prostor. Kláštery, církevní komunity a univerzity pomáhaly vytvářet obecně sdílený duchovní etos, latina sloužila jako univerzální dorozumívací jazyk. To vše vytvářelo půdu pro integraci Evropy.

Touha po světě bez nenávisti, bez válek, po životě beze strachu, je nedostižně vyjádřena ve starozákonní vizi Izajášově. Ti, kteří si jsou jako by již „sudbou“ předurčeni ke strachu a nenávisti – vlk s beránkem, levhart s kůzletem, tele a lvíče – budou společně odpočívat a malé dítě je povede. Tento fascinující obraz zaujal četné evropské umělce, filosofy a někdy i politiky.

Úvahy o mírové spolupracující Evropě se objevovaly vícekrát v průběhu staletí. Utopické projekty překonává odvážná diplomatická aktivita českého krále Jiřího z Poděbrad z let 1462-1464. Některé prvky „Smlouvy o nastolení míru v celém křesťanstvu“, předložené evropským panovníkům, nápadně připomínají dnešní cíle Evropské unie. Smlouva obsahovala detailně vypracovaný návrh zřízení evropské nadstátní organizace (unio), jež měla vydávat obecně závazné právní normy. Jiříkův návrh předběhl svou dobu o půl tisíciletí.

Zmiňme v této souvislosti také úvahy Jana Amosa Komenského, svědka třicetileté války, o mírovém soužití. V 19. století snil o mírumilovných evropských státech Victor Hugo. Albert Einstein vystupoval proti válce od roku 1915, kdy navrhl vznik společného evropského státu. Po hrůzách první světové války psal o nové Evropě T. G. Masaryk. V této souvislosti nelze přehlédnout osobnost Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho, zakladatele Panevropského hnutí.

Robert Schuman a další jeho současníci, uvažující ještě v troskách druhé světové války o tom, že je třeba vytvořit v Evropě nový řád a vstoupit do nové éry, navázali tak na řadu mimořádných osobností Evropy a odvážili se učinit první krok k uskutečnění jejich snu.

Směřování a současné problémy Unie

Za šedesát let míru se Evropa změnila víc, než si uvědomujeme. Od strategicky vymezené spolupráce a vzájemné kontroly v oblasti uhlí a oceli dospěla k jednotnému trhu, společné měně a volnému pohybu osob, zboží, kapitálu i služeb. Od integrace ekonomické přistoupily členské země na těsnou součinnost v oblasti zahraniční politiky, bezpečnosti a ochrany hranic. Přijetím tradičních demokracií i zemí se zkušeností diktátorských a totalitních režimů se EU rozrostla z šesti zakládajících členů na současné společenství 27 zemí s 500 miliony obyvatel.

Jednou ze základních hodnot EU je solidarita, jak uvnitř Unie, tak i navenek. Ve světě je EU známa jako štědrý dárce humanitární i rozvojové pomoci. Právě solidarita však již několik let prochází zkouškou v souvislosti s ekonomickou krizí a se současnými finančními problémy celé řady unijních států.

Evropská spolupráce vyrostla ze vzájemné důvěry mezi Francií a Německem. Na důvěře je založeno zejména fungování Schengenského prostoru. V současnosti jsme však svědky „kolísání důvěry“ zejména z obav před zvýšeným náporem migrantů. Konec studené války a zvýšená migrace vyvolaly v řadě evropských států návrat k nacionalismu. V některých zemích jsme svědky dokonce oživení antisemitismu, rasismu a neofašismu, které jsou jak projevem absence smyslu života a základních hodnot, tak strachu z prohlubujících se problémů s integrací cizinců.

K základním problémům EU dnes patří rozdělení kompetencí mezi členskými státy a unijními institucemi a způsob rozhodování. Neinformovanost v této věci vede nezřídka k výtkám o "diktátu z Bruselu". Lisabonská smlouva přiznala EU právní subjektivitu, dodala jí nové tváře – stálého předsedu Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku neboli "prezidenta" a "ministra zahraničí" – a posílila pravomoci Evropského parlamentu. Tvůrci Lisabonské smlouvy si od těchto kroků slibovali povzbuzení zájmu evropské veřejnosti o dění v EU i zvýšení legitimity unijního rozhodování. U veřejnosti však nadále převládá představa, že Unie je záležitostí "těch nahoře"; je to jistě i vlivem médií, která věnují pozornost pouze jednáním vrcholných představitelů členských zemí.

Připojení států ze střední a východní Evropy bylo významným předělem v historii EU a současně impulzem k dalšímu rozšiřování a prohlubování integrace. Vize evropské stability a prosperity je lákavá pro další země, především na Balkáně a ve východní Evropě, v případě Turecka i s přesahem do Asie. Jakkoliv zásadně vítáme, že ČR vystupuje vstřícně vůči dalším státům usilujícím o členství, problémy, jež každé rozšíření přináší, vnímáme jako závažné, stejně jako otázku, kde vlastně "Evropa končí".

Také nalézání společného postoje k otázkám zahraničně politickým a bezpečnostním zůstává nesnadným úkolem. Jde například o trvalý problém blízkovýchodní, o vztah EU k islámským zemím a k současným změnám v nich, o postoj k totalitním režimům a k terorismu (včetně otázky přímé vojenské angažovanosti EU), k problémům rozvojových zemí i ke klimatickým změnám. Jedině pohotovou společnou politikou stane se EU významným globálním aktérem.

Evropská Unie a křesťané

V samotné ideji Evropské unie spatřujeme naplňování duchovních hodnot, které historicky spojují národy Evropy a které jsou nám blízké. Je to myšlenka mírové spolupráce navzájem sobě rovných evropských národů, svoboda, úcta k lidské důstojnosti, demokracie, právní stát, lidská práva a tolerance, sociální spravedlnost, solidarita bohatších s chudšími, vůle k otevřenosti i vůči těm zemím, které mohou znamenat ekonomickou zátěž pro celé společenství. Právě křesťané jsou Pánem voláni k tomu, aby překonávali neporozumění, až i nepřátelství mezi národy, přijímali jako své bližní přátele stejně jako nepřátele a se všemi žili v míru. Za svůj úkol považujeme jednak podporovat tyto motivy na všech místech, jež jsou nám přístupná, jednak upozorňovat, kde se od nich odkláníme.

Nejde nám o Evropu deklarativně křesťanskou; chápeme ty, kdo odmítli začlenit „křesťanskost“ Evropy do preambule reformní smlouvy. Původní motivy integrace Evropy vnímáme jako ovoce „lepších tradic“ evropské křesťanské civilizace a na tom máme dost.

Jsme pro Evropskou Unii

Jistě nikdo neočekává, že Evropská unie odstraní jednou provždy všecky problémy a nastane dokonalý čas. Vytvořit ze stále ještě rozdrobené Evropy, zatížené vzájemně protichůdnými výklady dějin, rozdílnou ekonomickou výkonností a různým stupněm demokratického vývoje, civilizovanou, mírovou, sociálně spravedlivou, konkurenceschopnou a politicky významnou občanskou komunitu, to je cíl, který bude ještě dlouho před námi. Nicméně chceme jako občané Unie napomáhat tomu, aby EU svými demokraticky volenými institucemi prováděla poctivou, racionální politiku, byla pro svět věrohodná a ekonomicky prosperující.

Integrace Evropy je unikátní proces v historii lidstva, kdy nadstátní útvar vznikl a rozšiřuje se vlastní přitažlivostí na základě svobodného rozhodnutí jednotlivých států a nikoliv násilnou anexí či rozhodnutím panovníků. Spojující se Evropa se přitom vyznačuje velkou rozmanitostí, danou růzností jazyků, historie jednotlivých národů, jejich kultury včetně náboženství, a z toho plynoucím jistým mentálním napětím. Vědomí občanské sounáležitosti se musí teprve zrodit. Integrovaná Evropa se může stát příkladem toho, jak překonávat předsudky a žít s rozdílnostmi v jednotě. Původní motivy integračního procesu, smíření a mír, nejsou dnes o nic méně aktuální než při prvních krocích a neměly by být odsouvány do pozadí vlivem aktuálních, zejména ekonomických problémů.

Přáli bychom si, aby Česká republika ve všech oblastech aktivně podporovala užší spolupráci všech států v rámci Unie, byla s Unií solidární a základní myšlenky evropské integrace propagovala s porozuměním a sympatií.

Na projektu Evropské Unie bychom se měli podílet všichni, nejen politici, ale všichni občané ve svých rodinách i obcích, učitelé a vychovatelé ve školách, členové spolků i církví. Robert Schuman si byl vědom, že sjednocená Evropa je úkolem pro generace. To, co jeho generace připravila, bude smysluplné jen tehdy, když to bude naplněno a rozvíjeno další generací. K tomu je potřebí našeho rozumu, našeho úsilí, našich peněz, ale především našich srdcí.

V úterý 10. ledna 2012 se ke svému pravidelnému zasedání sešla synodní rada Českobratrské církve evangelické. Připravený program zasedání měl téměř 30 bodů z různých oblastí správy církve, které má synodní rada ve svém referátu: Sbory a pracovníci, Správa církve, Zahraniční sbory, Výchova a vzdělávání, Výchova mládeže, Hospodářské věci, Ekumenické vztahy a Evangelická akademie.

Podrobný výstup ze zasedání v bodech, které je možné zveřejnit, bude k dispozici po schválení zápisu ze zasedání v rubrice Struktura církve/Synodní rada/Zasedání. Příští pravidelné zasedání synodní rady proběhne v úterý 24. ledna 2012.

Skupina šesti amerických studentek a studentů Kolumbijského teologického semináře (KTS) podnikla v rámci studijního programu druhého ročníku cestu do Evropy. Dlouholetým partnerem KTS je Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (ETF UK), která se podílela na jejich pražském programu.

V pátek stihli američtí studenti po přijetí na teologické fakultě ještě prohlídku Starého města a Židovské čtvrti. Sobota byla vyhrazena výletu do Telče, Velké Lhoty a Slavonic, kde navštívili reformační areál a měli možnost poznat historii i současnost naší církve. Po nedělních bohoslužbách ve sboru Praha – Vršovice se vydali na Pražský hrad a do uliček Malé Strany, kde pod odborným vedením nasáli atmosféru zimní Prahy.

Pondělní dopoledne bylo vyhrazeno návštěvě Diakonie – střediska pro děti s postižením a terapeutických dílen v Praze – Stodůlkách. Odpoledne přijal v ústřední církevní kanceláři skupinu studentů i s dvoučlenným pedagogickým doprovodem vedoucí ekumenického oddělení. Vyzdvihl důležitost takovýchto setkání a udržování kontaktů, které existují mezi KTS a ETF UK už 15 let. „Nyní žijete intenzivní a krátký čas při cestování a poznávání jiné a přece podobné kultury, ale žít z něj budete dlouho,“ řekl studentům v debatě mezi dotazy.

V příštích dnech čeká americké teology ještě výlet do Terezína, kde navštíví Malou pevnost a Muzeum terezínského ghetta.

Cesta studentů po střední Evropě bude po "našlapaných" českých dnech, v nichž poznávali českou historii, dějiny církví, architekturu i atmosféru měst a společenství lidí, pokračovat v Maďarsku.

foto a text: D. Ženatá

Od 14. do 21. ledna 2012 se ve středisku Sola Fide v Janských Lázních uskuteční kurz pro starší mládež a střední generaci. „Kurz není jen zimní rekreací na horách, jsou pro Vás připraveny přednáškové a diskusní večery,“ popisuje akci Eva Benešová z oddělení výchovy a vzdělávání Ústřední církevní kanceláře Českobratrské církve evangelické, které kurz spolupořádá a doplňuje: „Zahájíme toto setkání společnou večeří v sobotu 14. ledna v 18:00 hodin a odjezdy plánujte na sobotu 21. ledna po snídani.“

V programu kurzu jsou bohoslužby, docent Pavel Hošek bude mluvit o židovském pohledu na křesťanství (2 přednášky), Bc. Štěpánka Nozarová ze Střediska Diakonie Radost v Merklíně o vzdělávání lidí, kteří se setkávají s autismem, inspirací budou Tři roky života v Anglii (soc. práce) a profesor Jan Sokol bude hovořit o výkladu církevních vyznání. Večerní biblické úvahy si mezi sebou rozdělí účastníci kurzu.

Více informací o kurzu >>>

Setkání předsednictva Ekumenické rady církví (ERC) v České republice a delegace politické strany Věci veřejné (VV) proběhlo ve čtvrtek 5. ledna v prostorách Ústřední církevní kanceláře Českobratrské církve evangelické v Praze.

K informativní schůzce došlo na přání paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Kateřiny Klasnové, doprovázela ji paní místopředsedkyně vlády ČR Karolina Peake. Za ERC bylo přítomno předsednictvo, tj. Joel Ruml, předseda, Daniel Fajfr, první místopředseda a Dušan Hejbal, druhý místopředseda. Schůzka trvala necelou hodinu.

Zástupkyně VV informovaly předsednictvo o návrzích, se kterými VV vstupují do projednávání návrhu zákona o majetkovém narovnání s církvemi a vysvětlily důvody, které stranu VV vedou k takovým krokům. Během věcného rozhovoru byly vyjasněny pozice obou stran.

Předsednictvo ERC sdělilo, že k jakémukoliv jednání o podobě majetkového narovnání může dojít až tehdy, kdy k tomu budou církve sdružené v ERC vyzvány vládou ČR. Do uzavření jednání v rámci vládní koalice a rozhodnutí vlády není proto žádoucí činit ze strany církví jakékoliv kroky nebo přijímat další rozhodnutí.

V sobotu 7. ledna se v Betlémské kapli v Praze na Žižkově (Praha 3, Prokopova 4) uskutečnil tříkrálový koncert staré české vánoční hudby. Na koncertě vystoupil pěvecký sbor Jeroným pod vedením sbormistryně Viktorie Dědečkové, která je rovněž sólovou sopranistkou a Daniel Kahuda hrající na niněru. Po skončení koncertu proběhlo neformální setkání se členy pěveckého sboru Jeroným a D. Kahuda zájemcům představil svůj nástroj spolu s detailním předvedením techniky a hry na niněru.

Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal... (Ž 126.1 2)

Události tiché a svaté noci nebyly snové. Byly zázrakem ztotožnění Boha s námi. Zůstaly základem pro radost nás všech.

Přejeme Vám radostnou tichou noc a naději, která povzbuzuje a nese po všechny další dny nového roku 2012!

Lia Valková, synodní kurátorka ČCE
Joel Ruml, synodní senior ČCE
Lydie Gallusová, vedoucí tajemnice Ústřední církevní kanceláře ČCE