Při této svátosti Boží lásku a věrnost připomíná voda. Ta symbolizuje očištění od hříchu a nový začátek - ve smyslu překročení řeky nebo záchrany před utonutím. Křest znamená pro člověka ujištění, že byl díky Ježíši Kristu jednou provždy přijat do společenství Božího lidu. Bůh nám při křtu slibuje být věrný navěky a navždy. Toto Boží dobrodiní může člověk pouze přijmout a být za ně vděčný. Z lidské stránky je křest vyznáním naší víry a odhodláním žít podle Boží vůle a odpírat zlému. Nikdo z nás to nemůže slíbit než s prosbou o Boží pomoc a vedení. I kdybychom se později k Bohu nehlásili a jeho lásku ignorovali, Boží závazek vyslovený při křtu platí a můžeme se k němu až do poslední chvíle svého života přiznat.



Otázky spojené se křtem:

Křest dětí nebo dospělých?

V církvi se stále na toto téma vedou diskuse . V Novém zákoně se mluví především o křtu dospělých. Lze však předpokládat, že spolu s pánem domu, bývala pokřtěna i celá jeho rodina včetně dětí. Některé církve však křest malých dětí neuznávají, protože mu chybí osobní vyznání křtěného, a nesouhlasí ani s tím, aby bylo doplněno později. Křtí proto v dětství pokřtěné, kteří přistupují do jejich sborů znovu.
V evangelické církvi je křest dětí i dospělých rovnocenný. Záleží na každé rodině, zda rodiče dají své děti pokřtít nebo je povedou tak, aby se mohly dát pokřtít později na základě vlastního rozhodnutí.

Křest malých dětí zdůrazňuje Boží milost, která naši víře vždycky předchází.

Křest dospělých připomíná, že bez víry a osobního přijetí není spása možná.

Proto ti, kteří byli pokřtěni v dětství na základě víry svých rodičů, jsou v církvi a rodině vedeni k tomu, aby se ke svému křtu osobně a veřejně přiznali, až budou dospělí. Tento čin se nazývá konfirmace (utvrzení) a koná se zpravidla ve věku 15 let případně později. Konfirmace však není podmínkou života ve sboru. Ti, kdo se vírou přiznají ke svému křtu v pozdějším věku, mohou se zapojit do společenství sboru také tiše a nenápadně.