Téma

V souvislosti s vývojem současné hydrometeorologické situace jsem si připomněl zážitek, který se stal před více než sedmi lety na slovenském Hronu. Spolu s přáteli evangelíky jsme sjížděli Hron a pršelo. Dojeli jsme až do Hronseku, kde stojí krásný evangelický kostel sroubený bez jediného kusu železa, jen samé dřevo. V noci jsme chodili kontrolovat tyče, které jsme zapíchli k okraji vodní hladiny a doufali, že je nebudeme muset posouvat... museli jsme a dost výrazně už po první půlhodině. Naštěstí ale nedosáhly až k našemu tee-pee, ani ke kostelu nebo domům ve vesnici. Ráno jsme se dívaly na rozbouřenou řeku a rozhodovali se, zda máme pokračovat či nikoli. V proudu se zmítaly stromy vyrvané obrovským proudem, odpadky, kusy plotů... Rozhodli jsme se jet. Naše loď se vrhla do proudu a adrenalin pomohl překonat stres. Kolem nás rychlostí štiky proplula dvě mrtvá prasata s nafouklými břichy.

Za první zatáčkou jsme zjistili, že v naší flotile schází jedna loď... S potížemi jsme zastavili, každý jak mohl, rozseti po břehu rozbouřené řeky. Pár nás vyskočilo z lodí a běželi jsme po džunglí porostlém břehu zpátky proti proudu. Dlouho jsme nic neviděli, vzdálenosti se zkreslují, rychlost proudu je mění... Konečně jsme uviděli loď i její dva pasažéry. Pomohli jsme jim z koruny stromu, který ležel spadlý do řeky a zachránili i plavidlo...
Úleva spustila představy: „co by se mohlo stát kdyby...“.

Zážitek z rozbouřeného živlu a jeho moci se usadil v mé hlavě natrvalo. Z dnešního pohledu je pro mě zajímavý onen kontrast mezi dobrovolným rozhodnutím „zahrávat“ si s velkou vodou a tím, když velká voda přijde nezvaná a vezme si všechno, co jí stojí v cestě. Stromy, domy, auta, lidi...

My jsme věděli, že pokud nám voda nevezme život, všechno to, co máme s sebou můžeme postrádat. Věděli jsme, že někde „doma“ máme střechu nad hlavou. Máme se kam vrátit. Když jsem se bavil s jedním člověkem, který zažil na vlastní kůži tu nynější povodeň na severu Čech, řekl, že v těchto situacích se mění priority a najednou je jasné, co je nejdůležitější. Lidský život vrátit nelze a lítost nad tím, že velká voda si jich vzala několik zůstane ještě dlouho.

Co však lze, je pomoci lidem, kteří přišli o věci, které se alespoň nějakým způsobem dají nahradit. Právě k tomu jsou určeny povodňové sbírky Diakonie Českobratrské církve evangelické. Pomoc a solidarita s lidmi, které postihlo neštěstí má být běžnou součástí našich životů.

Odesílám DMS na číslo 87777...

TN

__________________________________