Duchovní inspirace

Pondělí 9. srpna

Život křesťana je očekávání. Ale ne jakékoliv očekávání je očekávání v naději – a protože je život očekávání v naději, pak není jen tak jenom otevřen budoucnosti, posunut do budoucnosti: víme, že naděje je očekávání, ale ne každé očekávání je nadějí! Pokud očekáváme věci tohoto světa, věci nahodilé, věci, které se mohou stát a nemusí se stát, žijeme zajisté pro budoucnost, ale připravujeme si nutně zklamání. Ale jestliže máme naději, potom celá naše situace vypadá docela jinak! Neboť naděje, ta pravá, ta čistá, ta skutečná naděje, vzniká teprve ze zklamání – v situaci, kdy člověk je zklamán, ve které ztratil důvěru ve věci tohoto světa, ve které je člověk, který nemá podle lidského zdání žádných vyhlídek: tam začíná teprve pravá naděje., A tato naděje je něco mnohem reálnějšího nežli očekávání, pouhé očekávání dalších dober, dílčího napravení. Neboť naděje je nesmírně reálnou situací člověka; a reálná situace člověka je situace přinejmenším ohrožení.

Bonaventura Bouše: Odkaz a vzpomínky, Vyšehrad, 2009, str. 183