Středa 28. července

Z Husa se nenaučíme nové theologii, ale naučíme se z něho stavěti všechno na upřímné osobní přesvědčení – rozuměj nikoli na soukromé přesvědčení, na to, co si kdo u sebe myslí, nýbrž musíme usilovati o zdůvodnění přesvědčení, utužené v boji s názory cizími. Naučíme se dále spoléhati se na čistou pravdu a na čisté srdce a nikoli na všelijaké náhody, jakými jest úspěch politický nebo národnostní. Hus, Chelčický, Komenský nejvíce vynikají tam, kde jednají jako lidé stojící tváří v tvář před Bohem, odvrhnuvše všechny starosti o tento svět. Co znamená politika, tj. starosti o české království, o český národ, o českou universitu pro Husa ve vězení? Konec konců nic jiného, než co znamenali pro Ježíše bratři a rodiče a národ židovský; prosí svých přátel a Čechů vůbec, aby zbožně žili a vydrželi v pravdě – ale není toto přikázání mezinárodní, prostě lidské? Chelčický dokonce tak velice se ponořil do přikázání Božích, že ztratil smysl pro světské věci docela. Měli jsme jistě obratnější politiky než byli Hus, Chelčický a Komenský; jestliže nám tito mohou dáti nějaké rozhodné poučení, může býti jen poučení o pravé víře. Hus, Chelčický, Komenský jsou našimi národními hrdinami právě tím, v čem nejsou jen národní, v čem jsou prostě lidští, v čem jsou hrdiny i pro Němce, pro Angličany, pro celý svět.

Emanuel Rádl: Náboženství a politika, 1921, s. 21