Duchovní inspirace

Pátek 9. července

Kristus je nazýván hlavou církve proto, že je nejdůstojnější osobou v lidském pokolení, udílející všem jeho údům pohyb a vnímání. Jako je totiž u člověka hlava nejvýznamnější částí těla, rozuměj lidského, která udílí tělu a jeho částem pohyb a vnímání a bez níž nemůže ani tělo ani žádný jeho úd žít vskutku přirozeným životem, tak Kristus, jsa pravý Bůh a pravý člověk, je osoba, která udílí duchovní život a pohyb své církvi a každému jejímu údu a bez jejíhož vlivu nemůže žít ani vnímat. A jako jsou v lidské hlavě soustředěny všechny smysly, tak jsou v Kristu „skryty všechny poklady moudrosti a známosti Boží“, jak je patrné z epištoly ke Kolosenským 2. Shora vyslovená myšlenka je obsažena v témže listě Apoštolově ke Kolosenským 1: „Všecko skrze něho a v něm stvořeno jest. A o­n je přede všemi a všecko jím trvá. A o­n jest hlava těla církve, který je počátek, prvorozený z mrtvých, aby ve všem měl prvenství, poněvadž se zalíbilo, aby v něm všecka plnost přebývala a skrze něho aby smířil se sebou všecko. Jednotu pak těla církve ukazuje Apoštol v 1.listě Korintským 12, kde předně říká, že „ rozdílnost darů milosti, služeb a prací“ pochází od jednoho duchovního Pána, který působí ve všech. Milost totiž musí předcházet: o­na je začátek služby u duchovních a začátek práce u laiků. Milost pak dává Duch.

Jan Hus: O církvi, Praha, 1965, s. 32n