Duchovní inspirace

Pátek 18. června

Křesťanská odpovědnost je v každé době docela konkrétní. Počíná však vždycky tím, že se snaží o jasnou orientaci ve svém okolí. Znamená to nedat se jím unášet, ale střízlivě posuzovat jeho klady i zápory. Nejde při tom o sudičství, ale o rozlišování věcí podstatných a druhotných, dobrých a špatných, jak k tomu vede stálá kontrola evangeliem. V technickém věku je člověk vydán daleko většímu tlaku vnějšího okolí než dříve. Moderní sdělovací prostředky obrazem i slovem v přetlaku opakované nepřetržitosti vedou člověka k trpnosti a přizpůsobení konvenčnímu stereotypu bez osobitosti a bez schopnosti odporu. Nepodlehnout tlaku okolí je základním nárokem křesťanského charakteru. Křesťan je sám sobě povinen kázní, která jej činí svobodným jak od přemíry konzumu, tak od přemíry časového zaneprázdnění, jež je následkem hladové touhy po dalších příjemnostech života. I když nečiní askezi samoúčelnou zásadou svého života, ví, že střídmost a sebe kázeň jsou nezbytnou podmínkou svobody pro pravé životní hodnoty. Kritičnost a bdělost však neuplatňuje křesťan vůči vnějšímu světu, ale i vůči sobě.

Božena Komárková: Služebník Kristův uprostřed světa in Ve světě a ne ze světa, EMAN, 1998, s. 82