Duchovní inspirace

Pondělí 14. června

Svobodný člověk je člověk, který chce žít bez svévole. Věří ve skutečnost; to znamená: věří v reálné sepětí reálné dvojice Já a Ty. Věří v určení a v to, že určení ho potřebuje: o­no ho nevede na provázku, ale očekává ho; o­n za ním musí jít a přece neví, kde je nalezne. Ale ví, že musí vyjít celou bytostí. Věci se nebudou dít podle jeho rozhodnutí, ale to, co má přijít, přijde jenom tehdy, rozhodne-li se k tomu, co může chtít. Musí obětovat svou malou, nesvobodnou vůli, ovládanou věcmi a pudy, své velké vůli, která opouští určené a jde za určením. Tak už nezasahuje, ale zároveň ani jenom pasivně nepřihlíží, jak se věci dějí. Naslouchá tomu, co roste samo ze sebe, cestě podstatného bytí ve světě; ne proto, aby tím byl nesen, nýbrž proto, aby to uskutečnil tak, jak to jím má být uskutečněno – jím, bez něhož se určení nemůže obejít: lidským duchem a lidským činem, lidským životem a lidskou smrtí. Věří, řekl, jsem; tím je však řečeno: setkává se. Svévolný člověk nevěří a nesetkává se.

Martin Buber: Já a Ty, Kalich, 2005, s. 90