Duchovní inspirace

Čtvrtek 10. června

Stačí přijímat od Boha, co dává, a odevzdávat, co bere. Naše starost není, co o­n bere a co dává, nýbrž jen to, zdali to dává a bere o­n sám, či Pokušitel, převlečený za anděla světlosti… …Vždycky jsme dlužníky, bez odpuštění a milosti neprojdeme. Ale odevzdávejme s Kristem nejen závist a ješitnost, mocichtivost a ziskuchtivost, ale zvláště své představy a nároky, a to i náboženské. Duchovní zralost začíná tam, kde už nelpíme na ničem svém, ale jen na tom, co je boží a Kristovo. Tam pak vane Duch a mocí oběti otevírá dveře Lásky. Pak přichází do srdce Boží pokoj, mizí tíže starých dluhů i strach ze smrti. Z nemoudrých představ rostou nemoudré nároky, kterými rozmnožujeme svou bolest. Jen to, co je odevzdáno, se nevrací a netíží. Tak nakonec vlastně stačí, když víme, komu patříme a komu se můžeme nadějně odevzdávat odkudkoli. Z úzkosti i strachu, z bídy i smrti. Jeho náruč je otevřená a o­n se nám usmívá vstříc. 

Jan Heller: „Podvečerní děkování“ (Vzpomínky, texty a rozhovory), Vyšehrad, 2005