Duchovní inspirace

Čtvrtek 27. května

Přede všemi věcmi nejprvé o to sme se svolili, abychme se spolu ve víře Pána Krista ostříhali a v spravedlnosti ustavovali, kteráž z Boha jest, v lásce přebývajíce, naději měli v Bohu živém. A toho abychom skutky dobrými dokazovali, jedni druhým posluhujíc (Ga 5,13) skrze ducha lásky a ctnostný život vedli, pokorný, tichý, vzdrželivý, trpělivý, čistý, etc., abychom skrze ty věci poznávali, že v pravdě víru máme i lásku neomylnou…
A dál k tomu sme se svolili, abychom poddané poslušenství spolu měli, jakož Písma svědčí Bohem vdechnutá, a k tomu abychmy jedni od druhých naučení přijímali, napomínání i trestání, k tomu abychom smlouvy ostříhali, kteráž jest skrze Pána Krista s Bohem v Duchu svatém. A vespolek naše svolení v té pravdě abychom sobě pomocni byli, každý jakož vzal milost od Pána Krista Ježíše, aby jeden druhému pilnost měl k vzdělání a ku polepšení býti. A v tom poslušenství křesťanské aby drželi, každý v svých hříších a nedostatcích se znal, kořil a nížil, a bázeň Boží měl a stud a po napomínání a tresktání polepšoval, vinen se dávaje před Pánem Bohem i před bližními. Pakli by kdo v těch věcech napřed pověděných smlouvy nedržal s Pánem Bohem i s spolukřesťany věrnými, nesměli bychme jeho neb jí bezpečiti spasením, a mohla by taková věc býti, že bychom se odloučili od něho nebo od ní, od účastenství služebností božských tajností. A jestliže by kdo neb která shledáni byli v smrtedlném hříchu neb v bludu, aby vyobcováni byli zjevně v zboru a nepřijati, dokudž by nebylo zjevné opravení při nich.
Dále svolení: Aby každý v svém povolání zachovával se v dobrém svědomí, jakož zpráva apoštolská učí. Nejprvé kněží a ti, kdož jiné učí, aby se na příklad vydali jiným v slovích i skutcích, aby nebylo co trestkati.

Slovem obnovená, Kalich 1977, s. 113

(Svolení /usnesení/ má význam zakládací listiny bratrského společenství, jakési preambule k pozdějším podrobným řádům Jednoty).