Duchovní inspirace

Pondělí 24. května

Nikdo z nás neví, v kterém úseku cesty, vymezené Božím rozhodnutím, se právě nyní nalézáme. Je to teprve začátek, ale stále ještě dětský věk křesťanství? Nebo je to již doba dospívání, proces zrání? Nebo se dokonce zenit dějin spásy už dávno přechýlil a křesťanská církev se blíží k závěru svého poslání, dřív než složí své správcovství do rukou věčného krále? Tajemství církve i jejího času je v Božích rukou. Jako křesťané se však smíme vděčně "rozpomínat na věci minulé a vyhlížet budoucí" (Miloslav Hájek), a to nikoliv s pasivní odevzdaností ani se strachem z budoucnosti, nýbrž s vědomím, že nám bylo svěřeno veliké dílo, s jistotou, že nejsme odkázáni jen na lidské úsilí a nápady našeho tvůrčího myšlení, nýbrž, že čerpáme z neomezených věčných zdrojů Kristova Ducha. A především smíme hledět vstříc budoucnosti s jistotou, že nás tiše doprovází náš Pán, plný slitování, odpuštění a pokoje. O­n nás povolal do své služby, o­n nám dal svá zaslíbení a ujistil nás, že bude střežit naši mysl i naše srdce, abychom splnili své velké poslání.

Pavel Smetana: Místo, na kterém stojíš, LEGE ARTIS, 2000, str. 36.