Duchovní inspirace

Čtvrtek 13. května

V dějinách starého Izraele mají nepřátelé a protivníci tutéž prozřetelnostní úlohu, jako v dějinách církve. Kdykoli církev ztratí a zanedbá nějakou část pravdy, kterou má spravovat, kterou je povinna uplatňovat, vyvstane s ironií dějin právě jménem této zanedbané části protivník, který touto částí – již církev zanedbala – napadne křesťanství. Stačí připomenout, jak užitečná byla renesance, jež vysvobodila církev z pokušení pozemského vládnutí a intelektuální tyranie, Nietzsche, který přispěl k tomu, aby se z křesťanství nedělala morbidní etika, Freud a Marx. Protože křesťanství selhávalo, byl každý protivník nezbytný. … Pravda už nechce chybět na této zemi. Když tělo, které je tím pověřeno, přestane střežit pravdu, přestane jí sloužit ze všech sil, pravda se přestěhuje; podnítí člověka, nějaké hnutí, které za tuto částečku pravdy, opuštěnou křesťany, začne bojovat.

Claude Tresmontant: Bible a antická tradice, Vyšehrad 1970, s. 139