Duchovní inspirace

Středa 14. dubna

Byl jsem tedy nejprve neotesancem, psancem bez domova a nevzdělancem, zkrátka člověkem, který se nedovede starat do budoucna. Ale to docela jistě proto, že prve nežli jsem snížen byl, byl jsem jako kámen, který leží v bahně hlubiny. A přišel ten, který jest mocný a ve svém milosrdenství mne vzal a do výše mne pozdvihl a umístil mne na vrchu zdi. A od té chvíle měl jsem křičeti, abych také aspoň nějaký dík vzdal Pánu za tak velká dobrodiní zde i na věčnosti, kterých duch lidský nedovede oceniti. Proč však (to učinil)? Divte se tedy velscí i maličcí, kteří se bojíte Pána, i vy, řečníci, kteří Pána neznáte: slyšte tedy a zkoumejte, kdo mne hloupého vzbudil z prostředka těch, kteří platí za moudré a zákona znalé a mocné v řeči i ve všeliké věci jiné. Právě mne totiž, člověka v opovržení u tohoto světa, před ostatními vnuknutím svým povolal, přestože jsem byl takovým, jen abych s bázní a uctivostí a bez reptání věrně k užitku byl národu, k němuž láska Kristova mne přenesla a jemuž mne dala na celý život můj, budu-li jen už konečně hoden, abych mu ve vší pokoře a opravdově sloužil.

Vyznání svatého Patricka, z latiny přeložil František Polák, Dobré dílo, Stará Říše na Moravě, 1946