Duchovní inspirace

Pátek 9. dubna

Máme tedy kapitulovat? Smířit se s nesvatými poměry ve světě, církvi a ve vlastním životě, uzavřít moudré kompromisy, stabilizovat a normalizovat stav dvojznačnosti? „Realisté“ všech odstínů inklinují k závěru: „Člověk a svět se nikdy nezmění.“ Avšak takový realismus se nikdy nemůže stát naší strategií, má-li být vážně vzata a vážně modlitebně vyslovována prosba „buď posvěceno tvé jméno“. Životní zasazení této modlitby je sice zkušenost ambivalentnosti, která nás všechny ve světě lidí přemáhá – je tomu však nikoli proto, abychom právě před danou ambivalentností oněměli, nýbrž abychom se s ní dali do boje ve jménu oné jediné protisíly, jež zde přichází v úvahu – ve jménu všemohoucího Boha. To byl postoj proroků a apoštolů právě v beznadějných situacích: ne přizpůsobení, nýbrž dovolávání se svatého Božího jména.

Otče náš: J. M. Lochman, Kalich, Praha, 1993, s. 38-39