Duchovní inspirace

Úterý 6. dubna

Rozhodující je, že na všechny zázraky – jak to obzvlášť zřetelně dává najevo evangelista Marek – pohlížíme od základního zázraku vzkříšení, a tak pojímáme každý zázrak – protože zmrtvýchvstání je zázrakem víry – jako zázrak víry. Zázrak vzkříšení není výstavní zázrak, mirákulum, nýbrž zázrak víry, zázrak, který jako zázrak poznává pouze víra. Víra v tento zázrak vzkříšení není vírou podle zhlédnutí na vlastní oči, nýbrž proti očividnému zdání. Pro nevíru neznamená prázdný hrob žádný zázrak, nýbrž krádež mrtvoly (Mt 28,13), a objevení Vzkříšeného pro ni není zjevením Krista, nýbrž objevením se zahradníka (J 20,15). Zázrak není mirákulum, které by bylo možno demonstrativně předvést každému, nýbrž stojí v přísvitu mezi vírou a nevírou. Zázrak vyplývá z víry, nikoli víra ze zázraku. Zvlášť objasňující je tu janovské chápání zázraku, podle něhož víra činí zázrak zázrakem, a nikoli naopak zázrak víru vírou (J 4,48; 20,29), neboť zázrak není mirákulum, není to sebeúčel, nýbrž prostředek k účelu, sémeion, nad sebe odkazující znamení, „verbum visibile“, které ilustruje „verbum invisibile“ (např. J 11,1nn slovo J 11,25). I zázraky synoptiků jsou zázrakem víry (Mk 5,34; 10,52; L 17,19). Zázrakem víry, zázrakem poznatelným jen pro věřícího, není jen zázrak v užším smyslu, jak o tom podává zprávu Nový zákon, nýbrž také zázrak v širším smyslu, zázrak v podobě události, která je imanentní v přírodě i v dějinách.

H. G. Pöhlmann: Kompendium evangelické dogmatiky, Mlýn, Jihlava, 2002, s. 170