ČEMU VĚŘÍME / Víra / Duchovní inspirace / Slovo pro tento den

Gn 48, 8–19 ● Ez 198

Když Jákob faraónovi požehnal, vyšel od něho.

[Gn 48,10]

Náčelník pastevců koz a ovcí v Bílém domě. Josef jako prostředník. Stojí mezi dvěma světy, které si snad ani nemohly být více cizí. A přesto je to tak.

Taková setkání vždy symbolizují nějaké významné proměny ve společnosti. Josefova doba byla vskutku převratná. Rozhodovalo se o národech. Josefa si připravil Bůh. Zmizel a měl být zapomenut. Přesto si jej Bůh v pravý čas vytáhl z jámy.

Bůh vidí všechno. Nebyl věrný jen Josefovi, ale i jeho otci Jákobovi (Izraelovi) a věděl o jeho obavách. Co Josef zmizel, nenašel si otec mezi všemi syny nikoho, v koho by složil své naděje. Kde je Bůh, s nímž se poprvé setkal při svém útěku z Bét-elu? Tehdy uvěřil, že jej ve snu Bůh ubezpečuje, že je a bude stále provázen dobrými božími posly. Ale to už je dávno.

Na jiném místě dozrává setba, ve kterou vždy doufal. Je to úžasné! Jákob na zlatém faraónově voze přijíždí od koz a stanů do paláců coby státní návštěva. „Tak přece Pane!“ A není to farao, před kým pokleká Jákob. Stařec žehná před audiencí a žehná po audienci. Dělá dobře. Máme žehnat a modlit se za vládce. Bůh je ochraň, ochraň nás! Jákob Izrael ani netuší, že je zachráněn celý svět, tehdy dnes i zítra. Naděje přichází vzkřísit i tu naší víru.

Děkujeme, že tvé úmysly nejsou úmysly naše. Tvé dílo klíčí někde poblíž. Prosíme tě za naše zklamané naděje, probuď v nás důvěru v taková překvapivá setkání. Amen

Petr Chlápek