Duchovní inspirace

1. Mojžíšova 3,6: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Lidská povaha je zvídavá. Touha po poznání nás někdy žene až za hranice přijatelného. Jako lidé si nejsme schopni uvědomit všechny důsledky svých činů. Pokud by člověk nerespektoval žádné hranice, nemohl by žít ve společenství. Proto jeho touhy musí usměrňovat pokora a Boží moudrost.

Modlitba:
Otče náš,
prosíme, abychom si lépe a s pokorou uvědomovali, že ty jsi Pánem celého stvoření a my žijeme pouze z tvé milosti. Nechceme se vymlouvat na nějaké metafyzické zlo nebo hřích. To my sami je způsobujeme. Rádi bychom byli tvými nástroji spravedlnosti ve světě, než budeme moci vstoupit do tvého Království.
Amen

Římanům 6,13: Nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Tělo by bez duše nemohlo činit nic a stejně tak samotná duše ve světě. Pokud hřích nepřijme naše srdce, naše duše, my sami, pak ho nepřijme ani naše tělo. Naše rozhodnutí se hříchu vzdát by proto mělo stát na pevných základech naší víry a přesvědčení, které můžeme posilovat ve společenství a v modlitbě. Hřích už nad námi nepanuje. Jsme pod mocí Boží milosti. O to větší máme zodpovědnost za své činy.

___________________________________